Jan Tichy Photography

ČLÁNEK: 15 statečných padesátek - část I.

50mm. Normální ohnisko. Standardní ohnisko. Říká se, že padesátka má úhel záběru a perspektivu nejvíce se podobající lidskému oku. Je to ale pravda? Já nevím, ale když se dívám hledáčkem skrz 50mm objektiv a druhým okem koukám normálně, přijde mi, že mám skrz objektiv trošku zazoomováno. Nebudu to raději dál rozvádět, je to téma na dlouho. Ať je tomu, jak chce, faktem je, že 50mm je dost šikovné ohnisko a spousty fotografů po něm sahají, když jdou fotit. Jsou malé, lehké, některé i celkem levné. Často mají slušnou světelnost a velkou clonu, dokážou na fotce šikovně vypíchnout hlavní objekt. Některé 50mm mají krásný bokeh. Jsou výborné na street, na portréty, při focení ve slabších světelných podmínkách, na focení detailů nebo i architektury a krajiny. Před lety jsem se do padesátek docela slušně zamotal a rukama mi jich prošly spousty. V tomto článku bych něco málo napsal o těch, které mě zaujaly.

Carl Zeiss T* Planar 50mm f1.4 AEJ

Když zvážím všechny vlastnosti, je to pro mě osobně moje nejoblíbenější a nejzajímavější padesátka všech dob. Po mechanické stránce skvost - jen clona by mohla být 8-lamelová a ne jen 6-ti - také AE verze mají na f2 a f2.8 clonu ve tvaru "ninja hvězdy", což mi také v 99% případů, kdy to je vidět, docela vadí (novější MM verze už má clonu kulatější). Ale zde slabiny tohoto skla končí. Skvělá ostrost už od plné díry, kresba v rozích snímku proti konkurenci dost nadprůměrná, úžasná kresba jemných detailů, při zaclonění ostrý jak břitva, magický 3D pocit, barvy, bokeh, kontrast, chování v protisvětle - vše mému oku naprosto lahodící. Stručně řečeno - poklad.

Carl Zeiss T* Planar 50mm f1.7 MMJ

Můj první Carl Zeiss Té s hvězdičkou - naprosto mi změnil můj pohled na staré objektivy :) Do té doby jsem byl hrdým zastáncem Carl Zeiss Jena - Zeiss jako Zeiss ne? Ale když jsem viděl, co tenhle Planar dokáže vykreslit (a co moderní skla nedokážou), bylo jasné, že musím mé milované Zeissy upgradovat na "západní". Mechanicky je tato 1,7 verze o trochu ošizena oproti 1,4ce, ale stále kov, sklo a pogumovaný ostřící prstenec. Vše jde jemně a hladce. Opticky je na tom tahle MM verze parádně. Ještě ostřejší než 1,4ka...ono při hledání ostřejších skel pro zrcadlovky by nám prsty jedné ruky bohatě stačily. Jinak popis podobný jako 1.4ka. Jen minimální zaostřovací vzdálenost je tady nešikovných 60cm oproti 45cm u 1.4ky. Navíc cena, za kterou se dá pořídit - naprostý poklad :)


Carl Zeiss Jena Prakticar MC 50mm f1.4 (první verze)

Když přeskočíme k "východním" Zeissům z Jeny, obzvláště tento kousek mně přirostl k srdci. Mechanické zpracování PB Prakticarů mám o trošku radši než u posledních Carl Zeiss Jena skel v M42. Ostření i clona jde hladce, ale objektiv musel na generálku k doktorovi - zamaštěná clona, která se neotevírala úplně. A i teď se objektiv nějak divně klepe tam, kde by se asi klepat neměl - ale to k tomu asi trochu patří :) Minimální zaostřovací vzdálenost je (rekordních?) 36cm!!! Příjemné, mírně teplejší barvy, slušná středová ostrost i na plnou díru, při zaclonění ostrý od rohu k rohu, vysoký kontrast, malebný bokeh. U tohoto skla je důležité vědět, že ne každý kus je dobrý, nebo že některé kusy mají dost zažloutlá skla, takže není od věci je před koupí raději vyzkoušet. Dlouho jsem se k tomuto sklu propracovával, ale teď mě začíná hodně bavit.

Carl Zeiss Jena Pancolar 50mm 1.8, MC, zebra, Flexon 50/2, Pancolar Star Wars 50/2...

Tady, abych ušetřil místo, tak jsem je dal všechny dohromady. Více se mezi ně ponořím v nějakém dalším článku. Flexon 50/2 je na Praktinu - hodně podobný jako Pancolar Star Wars 50/2. Pak přichází změna, a s tou Pancolar 50/1,8 zebra, a pak ještě jedna změna, a je tu Pancolar MC 50/1,8 - a ten se ke konci výroby o pár milimetrů ještě zkrátil. Mechanicky jsou objektivy velice příjemné, často je ale nutná návštěva lékaře - zamaštěná/zaseklá clona a zatuhlé/nepravidelné ostření je u nich běžné. Flexon 50/2 a Pancolar 50/2 ostří od cca 50cm a dělají zajímavé pavučinové odlesky v protisvětle. Pancolary 50/1,8 ostří od velice příjemných cca 35cm a pod určitým úhlem dělají ohnivý kruh. Ostrost a kontrast na plnou díru jsou u všech při focení portrétů více než dostatečné. Při zaclonění je ostrost dobrá od rohu k rohu. Kontrast je tvrdší, barvy syté. V kresbě jemných detailů si novější Pancolary vedou díky MC vrstvám lépe, ale oproti Planarům trošku pokulhávají. Bokeh je malebný, ne tak divoký, stále má příjemný charakter a není to taková ta jemná nuda. S přihlédnutím k tomu, za kolik se u v našich končinách dají tyto skla sehnat, je to velice dobrá volba i pro začátečníky.

Carl Zeiss Jena Biotar 50mm f1.4 1Q

Když zůstaneme u Zeissů a půjdeme ještě dále do historie, stojí za zmínku tento Biotar. Tohle sklo je zvíře :) U mě jednoznačný titul "objev roku 2015". Tento Biotar není určený pro 35mm film, tak v přímém srovnání s ostatníma 50mm by dopadl hrozivě - nevykreslí cele políčko filmu, silně vinětuje a rohy snímku jsou velice měkké, ať se cloní, jak se cloní - není to zrovna nějaká krajinářská perla. Bez zásahu do objektivu se dá používat jen na bezzrcátkách. Je ale nádherně mechanicky zpracovaný, má naprosto pravidelnou 8-lamelovou clonu, ostří od 55cm. Ostrost a kresba jemných detailů ve střední části snímku je dech beroucí i na f1.4. Krásně syté, ale přitom přirozené barvy. No a další silnou stránkou je bokeh. Kvůli měkkosti v rozích má silný swirl - roztáčí rozostřené pozadí o stošest a to v kombinaci s mimořádnou středovou ostrostí vytváří silný charakter, který mě nepřestává udivovat.

Meyer Optik Gorlitz Oreston 50mm f1.8 1Q

Tento nejstarší typ Orestonu je prakticky to samé jako novější Oreston, starší Pentacon auto nebo Pentacon Multicoating. Co se u nich mění, je mechanické zpracování a u novějších kusů úroveň výstupní kontroly. Pentacon Multicoating má MC vrstvy, a také je mezi nimi nejvíce zmetků. Mechanicky jsou na tom tato skla nečekaně dobře, výjimečně jsem se setkal s nešvary, jako u Pancolarů (mastná clona, tuhé ostření..atd.). Objektivy jsou to slušně ostré i na plnou díru - na portréty a detaily stačí, v rozích ale slabší. Při zaclonění je to kus od kusu. Zkoušel jsem nějaké Pentacony 50mm a na f8 nebo f11 by je člověk těžko rozpoznal od Pancolaru (není pravidlo u starých skel, že na f8 čí f11 jsou všechny ostré jako břitva od rohu k rohu). Barvy a kontrast jsou jako u většiny Meyerů velice povedené a mému oku lahodící. Kresba jemných detailů trošku slabší. Odolnost v protisvětle nižší, ale v nějakých situacích se to může hodit. Odlesky dělají trošku zmatené a divoké. Bokeh velice malebný a také celkem divoký, kroužky mají ostrou hranu jako většina skel od Meyeru. Objektivy, které se dají sehnat za velice slušný peníz a dobrá alternativa na tvoření magických fotek s poměrně originální kresbou. 

Meyer Optik Gorlitz Trioplan 50mm f2.9

Trioplan si za poslední roky vybudoval celkem slušnou základnu fanoušků. Je malý, celkem snadno sehnatelný, a za ještě přijatelnou cenu. Mechanicky je zpracovaný krásně, i když pro někoho s většíma rukama jeho maličkost nemusí být při používání příjemná. Má 12-lamelovou kulatou clonu, ostří bohužel od 75cm (můj kus - některé ostří i od 60cm). Na plnou díru je ve středu slušně ostrý, v rozích ale nedosahuje úchvatné ostrosti, ať se cloní, jak se cloní. Kresba jemných detailů je slabší, stejně jako chování v protisvětle. Pod určitým úhlem vytváří různé duhové odlesky. Bokeh je velice specifický - nervózně hrubý :) nevím, jak to popsat. A také znamenitě kroužkuje. Kroužky jsou poměrně kulaté po celé ploše snímku a mají ostrou hranu - to je asi jedna z hlavních vlastností, proč si pořídit Trioplan. Levnější alternativou je třeba 12-lamelový Carl Zeiss T Tessar 50/2,8, který kroužkuje k nerozeznání stejně, jen má jemnější bokeh. Nebo E. Ludwig Meritar V 50/2,9 či Meyer Optik Gorlitz Domiplan 50/2,8 - obě tato skla jsou stejné optické konstrukce, mechanicky i opticky jsou sice trochu slabší, ale pokud jde někomu o kroužkování, bude mile překvapen, a zaplatí zlomek ceny Trioplanu. 

MC Helios 77m-4 50mm f1.8

Jeden z posledních Heliosů. Má sice MC vrstvy a měl by mít zlepšené rozlišení, ale při focení nevidím velký rozdíl oproti 58mm Heliosům. Mechanicky je můj kus sice trošku tužší, ale dobře se s ním ostří, clona má jen 6 hrubých lamel. Ostrost na f1.8 na portréty více než dostatečná. Na vyšší clonová čísla se sice rohy snímku zlepší, ale nikdy to není úplně ono. Barvy jsou spíše chladnější. Kontrast poměrně vysoký. Bokeh klasicky "heliosovsky" divoký - roztáčí to, co to jde. Tato verze se poměrně špatně shání a bývá několikrát dražší, než 58mm Heliosy. No prostě Helios nemohl mezi zajímavými padesátkami chybět :)


A tady dneska prozatím končím a pokračování bude už brzy...

                                                                                                                            Honza Tichý

Zajímá Vás problematika starých manuálních objektivů? Podívejte se na 
aktuální nabídku kurzů, nebo na další články.