Jan Tichy Photography

ČLÁNEK: Zeiss T* Batis Apo-Sonnar 135mm f2.8 – neskutečná skutečnost



Před pár týdny se rozjela tajná operace s krycím jménem „Báťa“. Dostal se mi do rukou na vyzkoušení nový Carl Zeiss T* Batis Apo-Sonnar 135mm f2.8, a teď nastala chvíle, abych o něm napsal pár řádek. Netroufám si říct, že se jedná o recenzi, na to bych potřeboval mnohem více času. Ale fotil jsem s ním intenzivně více než týden v nejrůznějších situacích, takže se mi podařilo tento nový objektiv trošku poznat.

Řada Batis má několik specifik – objektivy jsou vyráběny firmou Zeiss v Japonsku, jsou jen pro bajonet Sony E-mount a jedná se o objektivy s autofocusem.

Momentálně jsou k dispozici tyto Batisy: Distagon 18mm f2.8, Distagon 25mm f2 a Sonnar 85mm f1.8. Nový Apo-Sonnar 135mm f2.8 tuto řadu dobře doplňuje.

Když jsem poprvé tento objektiv spatřil, nic mě u něj nepřekvapilo. Velikost a váha tak akorát, jen jsem si říkal, proboha, proč clona 2.8? Na trhu je spousta slušných objektivů s clonou 2.8. Proč to není f2, nebo alespoň f2.4? Ale zase písmenka A, P a O ve mně vzbudila zájem.

Pojďme se ale podívat, jaký tento Batis vlastně je...

Pozn. Všechny fotky jsou focené fotoaparátem Sony A7 mark II (24mpix) a prošly drobnou/rychlou úpravou v Adobe Lightroom CC pokud není uvedeno jinak.

Všechny fotky z článku + spoustu dalších jsem nahrál do alba na Flickr.com. Fotky jsou tam ve větším rozlišení a dají se zvětšovat. Pokud chybí exif, tak clona je vždy f2.8). ODKAZ

Pokud vám nevadí angličtina, tak také doporučuji prozkoumat recenzi kamaráda Viktora Pavloviče na jeho webu www.verybiglobo.com, který v testovaní šel mnohem více do hloubky a objektiv i srovnával s konkurencí. ODKAZ


Základní parametry 

Váha: 614g 
Průměr filtru: 67mm
Minimální zaostřovací vzdálenost: 0.87m
Stabilizace: ano
Utěsnění: ano
Maximální průměr objektivu: 98mm
Průměr ostřícího prstence: 81mm 
Počet lamel clony: 9
Cena: 1999EUR



Mechanické zpracování 
Apo-Sonnar 135mm nijak zpracováním nevybočuje z řady Batis. Vnější plášť je z lehkého kovu. Ostřící prstenec má hladký chod, můžeme s ním točit do nekonečna (nemá pevné zarážky) a je pogumovaný (díky tomu se dobře drží, ale na gumě se snadno drží prach a jiné nečistoty). Kolem bajonetu je gumová membrána. Objektiv je celkově utěsněn a je vhodný pro focení ve zhoršených podmínkách. Na horní části je opět umístěn kontrastní display, který nám ukazuje jak vzdálenost, na kterou objektiv ostří, tak hloubku ostrosti při momentálně nastavené cloně (např. ostříme-li na 20m při cloně 2.8, tak na displayi je kromě vzdálenosti 20m ještě vidět, že při takto zvolené cloně bude hloubka ostrosti od 19.5m do 21m – tzn. že při přesně tomto nastavení vše ve vzdálenosti 19.5m až 21m bude ostré). Objektiv s sobě má zabudovanou optickou stabilizaci, která se dá využívat souběžně se stabilizovaným senzorem u fotoaparátů A7 druhé generace. V kompletním balení je také plastová sluneční clona, kterou na fotkách nevidíte. 



Optický výstup 
Tato část se mi bude popisovat velmi snadno, protože v této oblasti se výstup z objektivu řadí k naprosté špičce. Pojďme se na to ale podívat detailněji. 



Ostrost
V případě, že si poradíme s malou hloubkou ostrosti, kterou tento tele-objektiv logicky má a zaostříme správně, nabídne nám toto sklo úžasnou ostrost od rohu k rohu už od plně otevřené clony (můžeme ostřit na jakékoliv místo na snímku a nemusíme se bát zhoršené kresby). Navíc je zde skvěle vyvážen kontrast - přesně tak akorát (objektiv výborně vykresluje světla a stíny a i v protisvětle zachovává kontrast na výborné úrovni) a mikrokontrast (kresba jemných detailů). Tento mix kontrastu je velmi dobře využitelný při focení na „tvrdém světle“ nebo třeba při focení nočního města. Ruku v ruce s vysokou hranovou ostrostí lze docílit i velmi silného 3D pocitu při focení na střední vzdálenost. 



Chromatické aberace 
Objektiv nese označení APO, což znamená, že skla mají apochromatickou korekci. Jestli toto označení berete na lehkou váhu, protože to každý druhý japonský výrobce psal na skoro každé druhé sklo spolu s MAKRO/ULTRA/NANO atd, tak věřte, že zrovna Zeiss toto označení bere velice vážně. Chromatické aberace jsou v normálních podmínkách neviditelné. V případě, že objektiv přitlačíte ke zdi a vyzkoušíte ho v těch nejextrémnějších podmínkách, je možné z něj dostat naprosto minimální úroveň aberací. Dle mého názoru se jedná o skvělý výkon v tomto oboru. Pojďme se ale podívat na příklady. 



Barvy 
Barvy jsou syté, živé a poměrně neutrální. Nikam neutíkají od standardů, na jaké jsme u Zeiss objektivů zvyklí. 



Bokeh
Kresba mimo hloubku ostrosti je jemná, harmonická a nerušivá. Trošku jsem se toho bál. Moderní skla často mívají bokeh tak jemný, až pro mě přestává být zajímavý. Zde se mi ale po krátké době bokeh dost zalíbil. Nemá nějaký obzvlášť unikátní charakter, ale je předvídatelný a nikoho neurazí. Věřím, že mnoho lidí bude v tomto ohledu spokojeno. Pojďme se podívat na ukázky. 



Odlesky
V protisvětle se objektiv chová výborně a míra odlesků je minimální. V extrémních situacích, kdy např. fotíme přímo do slunce, se na snímku mohou objevovat různé závoje paprsků světla. Tento efekt se nám může a nemusí hodit. 



Vinětace 
Při focení na plně otevřenou clonu není vinětace příliš výrazná, ale nějaká tam je. Cloněním se rychle ztrácí. Následující fotky jsou naprosto bez úprav – první na f2.8 a druhá na f5.6. Jelikož při focení na f2.8 většinou vinětaci ještě přidávám, tak podobná míra vinětace mě vůbec netrápí. 



Zkreslení
Jak se dá u podobného ohniska očekávat, zkreslení je naprosto minimální až neviditelné. Na následující fotce je to dobře vidět – zkreslení nebylo samozřejmě nijak upraveno. 



Manuální ostření
Objektiv má v sobě ostřící systém „focus-by-wire“, což znamená, že pohybem ostřícího prstence nijak nepohybujeme ostřícím helicoidem (šnekem), ale dáváme tím jen signál foťáku a ten pak objektivem ostří. Rychlostí pohybu prstence ovlivňujeme rychlost přeostřování (když pohneme prstencem krátce a rychle – objektiv výrazně přeostří vzdálenost, a naopak, když budeme ostřit pomalu a déle – objektiv nám dovolí velmi jemně a přesně zaostřit). Tento systém vypadá na papíře skvěle, ale v praxi je to pro mě osobně velmi nešikovné a dost mě to zpomaluje. Člověk to velmi těžko dostává do ruky a třeba ve složitých situacích, kdy musím ostřit rychle, si nejsem úplně jistý, jestli ještě dalším pohybem prstence nezískám ještě lepší ostrost. Na druhou stranu je ostření interní – objektiv se nijak nevysouvá či neotáčí. 



Autofocus
Objektiv jsem zkoušel na fotoaparátu Sony A7 mark II. V době, kdy jsem ho měl k dispozici, nebyla k mání žádná aktualizace firmware, která by optimalizovala rychlost a přesnost ostření tohoto objektivu na tomto foťáku. Takže nechci dělat velké závěry. Když se ale podívám na všechny fotky, které jsem domu přinesl, tak naprostá většina je zaostřena správně. Nejvíc používám režim „single shot“ a co nejmenší bod ostření „flexible spot S“, který nechávám na středu. Po zaostření přidržím spoušť a podle potřeby změním kompozici. Platí stejné principy jako u ostření všeobecně – při ostření na kontrastní zóny je přesnost skvělá. Budete-li ale ostřit na bílou zeď nebo málo kontrastní místa, objektiv začne přeostřovat, dokud se něčeho nechytí, což je dost normální chování. Jediný problém, na který jsem narazil byl, když jsem ostřil na nekonečno, na kontrastní bod, na plně otevřenou clonu. V těchto případech se objektiv nepochopitelně hodně špatně chytal, a i když fotky byly skoro ostré, k té „žiletkové“ ostrosti, jaké je schopen, ještě něco chybělo. Při zaclonění problém zmizel. Zkoušel jsem fotit chodící lidi po ulici (což sice není nějaký extrémní pohyb) a objektiv se chytal velice dobře. 



Doporučení 

Portrét – díky malé hloubce ostrosti, líbivému bokehu, silné prostorovosti, 3D pocitu a krásným barvám si tento objektiv o portréty vysloveně říká :) 

Reportáž – malé rozměry, autofocus, skvělá kvalita obrazu – vlastnosti, které ocení každý reportážní fotograf. Já sice delší ohniska při reportáži moc nevyužívám, ale jednou za čas se na nějaký záběr takové sklo opravdu hodí. 

Produktová fotografie – apochromatická korekce, minimální zkreslení, neutrální barvy a minimální zaostřovací vzdálenost 0.87cm zaručují, že v tomto oboru bude objektiv podávat špičkové výkony (v případě, že vám bude vyhovovat perspektiva skla 135mm). 

Krajina/architektura/město/noční fotografie – v případě, že vám vyhovuje toto ohnisko, budete horko těžko hledat objektiv s podbným spektrem využití. Skvělá ostrost od rohu k rohu, už od plně otevřené clony, bez chromatických aberací, úžasná kresba jemných detailů, minimální zkreslení. V těchto disciplínách se těžko hledá slabina (snad jen složitější manuální ostření u nočních snímků). 

Street fotografie – 135mm nepovažuji za ohnisko elitních street fotografů. Fotit lidi z dálky je neosobní, příliš snadné a odtahuje diváka od děje, ale na druhou stranu člověku umožní vyfotit věci, které by třeba jinak nevyfotil. 

Sportovní fotografie – v tomto směru jsem objektiv nezkoušel, určitě někomu může vadit, že je to pevné ohnisko, ale nebál bych se objektiv vyzkoušet při nějaké rychlejší akci. 

Svatební fotografie – objektiv nezabere tolik místa v brašně a podává spolehlivý výkon. V případě, že podobné ohnisko používáte, tak bych si objektiv minimálně vyzkoušel. Může se stát, že vám učaruje. 


Závěr
Já osobně nemám ohnisko příliš 135mm rád. Není ani dlouhé, ani krátké. U tohoto Batise mám ale pocit, jaký jsem měl u FE Sonnaru 55mm f1.8. Do doby, než jsem si ho pořídil jsem taky neměl toto ohnisko moc v lásce, ale protože je ten objektiv tak neuvěřitelně dobrý, rychle mě donutil toto ohnisko používat více a dnes už se bez něj neobejdu. 

Carl Zeiss T* Milvus Apo-Sonnar 135mm f2 nabízí stejnou nebo o fous lepší kvalitu obrazu a navíc možnost používání clony f2, ale nemá autofocus (tím se pro některé fotografy automaticky diskvalifikuje), nemá stabilizaci a určitě bych s ním nedokázal celý den fotit bez následných křečí v ruce. Batis jsem používal téměř celý den a byl jsem díky jeho nízké váze naprosto bez problémů. 

Pokaždé když jsem přes den po městě nacvakal nějaké fotky, přišel jsem bez velkých očekávání domů, a když jsem v editoru fotky otevřel, byl jsem vždy velmi mile překvapen. Kombinace barev, ostrosti, mikrokontrastu, kontrastu, bokehu a prostorovosti vytváří takovou, opravdu „majestátní“ kresbu, která vám bude dělat radost :) Nakonec mi vůbec nevadilo, že clona je 2.8 a kromě focení z ruky ve zhoršených světelných podmínkách mě to netrápilo. 

Úplně nakonec, vše co jsem napsal berte jako takové mé počáteční pocity. Podívejte se na fotky (je jich celkem dost) a udělejte si obrázek sami... 

Rád bych poděkoval Evey Krejčové a Pavlu Šináglovi za pózování, Viktorovi Pavlovičovi za příjemné testovací odpoledne a Alešovi Mejdrechovi za vloženou důveru a možnost vyzkoušení tohoto skvělého objektivu. 

                                                                                                                                      Honza Tichý 


Další články:
PRVNÍ DOJMY: SONY FE 85mm f1.8
ČLÁNEK: Průvodce světem objektivů pro SONY e-mount
RECENZE: Rok ve jménu A7

                                                                        ...a přidejte se do našeho SONY GANGU na Facebooku :)