Jan Tichy Photography

ČLÁNEK: Návrat do třicetipěti milimetrů

O 35mm objektivech jsem se rozepsal poměrně nedávno, ale i přesto mám nutkání se k tomuto tématu vrátit, protože jsem svůj arzenál 35mm objektivů dost překopal. Proč se v tom ale neustále vrtat? Nestačí jedna pořádná 35mm? Každé sklo má své silné a slabé stránky a já bohužel patřím k těm, kterým jeden 35mm objektiv nestačí. 

Pro porovnání velikosti, zleva FE Sonnar, Loxia, Milvus 2, FE Distagon a Milvus 1,4

Některé objektivy, o kterých jsem psal minule (článek si můžete přečíst zde), jsem za celou dobu vůbec nepoužil nebo prostě poslal dál. Leica Elmar 3.5cm f3.5 je krásný malý sklo, ale na digitálu moc nedává obrazovou kvalitou smysl a na závitovou Leicu jsem už dlouho nefotil. Tevidon 35mm f1.9 je určitě schopné sklo, ale jen se na něj prášilo. Mir 1 37mm f2.8 je velmi kreativní objektiv, ale také jsem nějak na tu kreativitu neměl poslední dobou čas.  Carl Zeiss Jena Flektogon MC 35mm f2.4 toho se mnou také moc nevytvořil, ale stále bych ho doporučil každému, kdo hledá slušnou 35mm a nemá moc velký rozpočet. Leica Summicron R 35mm f2 šla také do světa...z toho mám trošku zvláštní pocit, ale nahradil jsem ji jiným objektivem, který využívám mnohem častěji. 


Carl Zeiss T* FE Distagon 35mm f1.4 (Sony E-mount) 

Tento objektiv jsem si zamiloval v poslední době nejvíce. Velice schopný na A7ičkách a naprosto zázračný na A9. Tam už je vidět, že nativní Sony objektivy fungují znatelně lépe, než adaptované objektivy třetích výrobců. Na plně otevřenou clonu je o fous měkčí a méně kontrastní než třeba Sigma ART, ale na f1.6/f1.8 se začínají rozdíly smazávat, a od f2 je nekompromisní a přijde mi snad ve všem lepší. Bokeh, barvy, kresba jemných detailů, rychlost a tichost ostření, 3D pocit a celkové vykreslování prostoru...to všechno mě u tohoto skla udivuje. Mám rád možnost využívání clonového kroužku přímo na objektivu, možnost přepínání klikací/neklikací clony, ale nevyužívám vůbec – nenatáčím video – a spíš mě přepínač na těle objektivu vadí. Není to ale žádný prcek, proto nedokážu říci, že to je sklo na všechno. 
Pozn. Od začátku roku 2018 používám úplně nový kus a ne 100x půjčený, omlácený kus, který jsem měl k dispozici doposud... a rozdíl ve výstupu je znatelný. Na clonu f1.4 je to naprostá žiletka od rohu k rohu (v případě, že správně zaostříte - existuje zde ale jisté zakřivení hloubky ostrosti a při používání autofocusu nemá fotograf moc možnost volit, kterým směrem zakřivení půjde. Není to nic neobvyklého u širokáčů a projeví se to jen, když fotíte třeba rovnou plochu po celé ploše snímku). Objektiv pro mě udělal už spoustu práce - je to mé hlavní pracovní sklo (reportáž/svatby/+ trošku portréty). 99 procent fotek jsem fotil na f1.4 a kombinace přesnosti a rychlosti na A9 je neuvěřitelná. Jednoduše řečeno, kdybych si měl vybrat jen jedno sklo, bude to tohle :)


Sigma ART 35mm f1.4 (Canon/Nikon/Pentax/Sony A) 

Tato Sigma zatím zůstává, je to pracant. Mám ji od jejího příchodu na trh (přes 4 roky) a po celou dobu byla silně vytížená. Dobře jsem se o ni staral, nikdy nikam neupadla, ale i tak už přesnost ostření (na Canonu) po těch letech není to, co to bylo. Sigma Dock Station mi přijde na kalibrování ostření jako celkem ztráta času. Když jsem nechal objketiv seřídit spolu s Canonem 6D v AWH, tak jsem si příštích 14 dní užíval naprosto parádního výkonu, pak se to ale vrátilo a přesnost ostření na Canonu, je sice „v pohodě“ ale už to není nic vrcholového, nebo už i trochu cloním. Na druhou stranu, když se tahle Sigma použije na A7/A9 přes adaptér, tak přesnosti na plně otevřenou clonu nemohu nic vytknout. Zajímavé je, že na A7II nejlépe funguje přes levný adaptér Commlite (podstatně lépe než na Sigma MC-11), ale na A9 si s tímto adaptérem vůbec neškrtne a funguje spolehlivě zase s MC-11, kde je přesnost a rychlost ostření špičková (některé funkce foťáku ale fungují jen s nativními skly), motorek ostření je ale hlasitější a při kontinuálním ostření mi ten sekavý zvuk trošku vadí. Co se kresby týká, bokehu, barev, 3D...naprosto v pohodě. Kresba jemných detailů a celková čistota obrazu - tam mi přijde, že Sigma trošku pokulhává ve srovnání třeba s Zeiss sklama. Ale to už srovnávám nesrovnatelné (jiná cenová skupina, jiné využití). Podtrženo sečteno – zrovna tahle Sigma se velmi těžko nedoporučuje. Nejlepší 35mm sklo na trhu to není, ale ve své cenové kategorii nemá konkurenci. Plus skvěle funguje na Sony tělech, takže určitě se vyplatí si trošku připlatit a přeskočit třeba manuální Samyang 35/1.4. 


Carl Zeiss T* Biogon 35mm f2.8 ZM (Leica M) 

Focení na film mě poslední dobou baví víc a víc. Když fotím na kinofilm, tak v drtivé většině případů s něčím, co má Leica M bajonet – ať už kvůli své příjemné velikosti nebo kvůli rychlosti používání nebo dálkoměru. Téměř vždy mám na foťáku nasazenou 35mm, a i když jsem vyzkoušel několik 35mm skel od f1.2 do f2.8 – tenhle maličký C Biogon mi vyšel pro moje osobní potřeby nejlépe. Na filmu je výborně ostrý od rohu k rohu na f2.8 a v každé situaci podává stabilní/předvídatelný výkon. Krásně zpracovaný a clona kliká po třetinách EV, což mi přijde super. Na digitálu bohužel nemá smysl objektiv ani zkoušet, ostrých rohů nedosáhnete vlastně na žádnou clonu, což je velká škoda... 


ZEISS T* Distagon 35mm f1.4 ZM (Leica M) 

Jeden z nedávných přírůstků do rodiny ZEISS. Tohle sklo má balíček vlastností, které vyráží dech. Malá velikost, špičkové zpracování, nevídaná ostrost od f1.4, krásný jemný bokeh, silný 3D pocit, přirozené živé barvy a „brutální“ mikrokontrast. Sklo, které uspokojí i toho nejnáročnějšího uživatele. Jediné co bych mu vytknul, je trochu silnější vinětace na velké clony (která se mně osobně třeba líbí, ale to neznamená, že se bude líbit všem), ostrost v rozích je dobrá až špičková až od f5.6 výše a určitě se najde někdo, kdo nepřekousne manuální ostření. Dobrá zpráva ale je, že tento Distagon, i když je to objektiv na dálkoměr (Leica M bajonet, Zeiss ZM), tak výborně funguje na digitálu. A jelikož má Leica M bajonet, tak ho můžeme vesele používat na A7II, A7RII,A7RIII, A6300, A6500 a A9 s autofocusem přes TechArt Pro adaptérem. Fotky pořízené tímto sklem člověku nějak dělají větší radost a díky jeho malé velikosti a váze není problém ho mít stále u sebe. 


Carl Zeiss T* Loxia Biogon 35mm f2 (Sony E-mount) 

Když nefotím reportáže nebo svatby, tak tohle je moje univerzální 35mm sklo, které právě nahradilo Summicron 35mm. Už jsem si tuhle Loxii pořídil dříve a prodal...nakonec mi nějak příliš chyběla a pořídil jsem si ji znovu. Špičkové mechanické zpracování, malá velikost a váha, to jsou všechno věci, které vám udělají úsměv na tváři. Opticky je tato Loxie také velmi schopná. Na plně otevřenou clonu jsou kresba a bokeh pěkně malebné, ostrost je naprosto dostatečná – nedosahuje ale hodnot, které zvládnou vyprodukovat například Distagony. Na vyšší clony je kresba velmi vyrovnaná po celé ploše snímku s výbornou kresbou jemných detailů. Barvy jsou syté, ale přirozené...bílá je krásně bílá. Celá řada Loxia má tzv. „color match“ – což znamená, že objektivy vykreslují všechny barvy stejně. To se může hodit při natáčení videa nebo při focení nějaké série snímků, kde chceme určitou uniformitu. Co se barev týká – už několikrát mě mile překvapilo, jak reagují Loxie na „nepříjemné“ umělé světlo. Na konferencích, kde se míchalo nažloutlé zářivkové světlo s denním světlem, kde jsem se trápil se Sony FE nebo Sigma ART objektivy, mi jen Loxie byly schopné vykreslit obraz bez barevneho zkresleni. Netuším proč tomu tak je, ale velmi to potěší při upravování fotek. Díky 10ti lamelové cloně a jejímu tvaru vytváří Loxie ze světelných bodů deseticípé ostré delikátní pravidelné hvězdy, které mi přijdou jako nejlepší varianta při focení nočního města (nemusí se to ale líbit třeba kameramanům, protože menší hvězdy objektiv dělá i při úplně otevřené cloně...). Loxie zvládne obstojně vyfotit portrét nebo detail, je naprosto skvělá na focení krajiny, architektury nebo právě nočního města. 


ZEISS T* Milvus Distagon 35mm f1.4 (Canon/Nikon) 

Tento objektiv je po optické stránce asi to nejlepší, co se momentálně dá ve světě fotografování pořídit, proto by neměl v tomto výběru chybět. Mechanické zpracování je úchvatné. Velice dobrá ostrost od rohu k rohu i na plně otevřenou clonu, s minimem aberací a téměř bez vinětace. 3D pocit, kresba jemných detailů, barvy...vše je úžasné. Ale objektiv je slušně řečeno „obrovský“ a váží 1.2kg – což jsou pro mě dva zrovna velmi důležité parametry. A když k tomu ještě přidáme absenci autofocusu, tak bych ho asi nechtěl mít s sebou při nějaké rychlejší reportáži (tím ale neříkám, že to nejde...). Tvar složené clony je sice kulatý, ale clona má 9 lamel a při focení např. nočního města vytváří z každého jasného bodu 18-ti cípé hvězdy, což také moc nemusím. Ideální pro krajináře a portrétní/dokumentární fotografy, pro které je na prvním místě kvalita obrazu a nevadí jim velikost a váha. 


Carl Zeiss T* FE Sonnar 35mm f2.8 (Sony E-mount) 

35mm, která je tu s námi od začátku Sony FE systému. Nenadchne cenou, ani velikostí clony f2.8, ale má své přednosti. Rychlý AF, malé kompaktní rozměry, váha 125g, skvělá kvalita výstupu od f2.8. Kontrast, štavnaté barvy a slušný mikrokontrast jsou další věci, na které se snadno zvyká. Velmi univerzální sklo. Ideální pro cestovatele, krajináře, pro focení architektury, případně i portrétu. Neudělá sice bokeh a prostorové efekty jako f1.4 skla, ale zase jsem nikdy neměl problém ho nosit týden na krku při dovolených. Dlouhou dobu jsem ho používal, pak prodal a nahradil jinou výbavou, ale čas od času se mi po něm stýská. 


Carl Zeiss T* Sonnar 35mm f2 (Sony RX1) 

Nejedná se (bohužel!) o výměnný objektiv, ale tohle sklo je naprostý zázrak. RX1 mi právě naprosto nahradila choutky po znovupořízení FE35/2.8. Tento Sonnar byl přímo navržený k senzoru RX1 a proto podává naprosto dechberoucí výsledky. O RX1 jako celku se ale rozepíši jindy. Objektiv je úžasně ostrý od rohu k rohu od f2, kresba se malinko zlepšuje cloněním, ale clonit nad f5.6 doporučuji, jen když k tomu člověk má nějaký speciální důvod. Barvy, kresba jemných detailů, 3D pocit, bokeh – vše je pro mě naprostý top. RX1 má jen kontrastní detekci ostření, tak rychlost je hodně závislá na kontrastu bodu, kam ostříme. Není to žádný rychlík a ve zhoršených světelných podmínkách může objektiv dost lovit. Když ale člověk pochopí, jak ostření nejlépe funguje, určitě je použitelné. Objektiv má na sobě kroužek, jehož pootočením se dostaneme do makro módu a můžeme pak ostřit od 20-35cm, což se někdy může hodit. Momentálně se bez RX1 nehnu, je stále se mnou a zvládne toho opravdu spoustu. Člověk jen musí znát jeho limity a nebrat si RX1 jako jediný foťák na focení fotbalového zápasu. Plus je pro někoho, kdo preferuje 35mm ohnisko a dokáže s ním všestranně operovat. Ideální pro cestování, focení krajiny, portrétů, produktů, reportáže (kde je dobré počítat s trošku větší odpadovostí fotek – kvůli pomalejšímu AF), architektury, detailů, nočního města (i když tvar clony nedělá tak krásně hvězdy jako Loxie, není to žádný propadák). 


Voigtlander Nokton 35mm f1.2 aspherical v2 (Leica M) 

Velikost clony f1.2 u širokáče dokáže vzbudit alespoň minimální vzrušení. Poctivý kus železa a skla, plně manuální. Na plnou díru je ostrost velmi slušná na středu, mimo střed ale žádnou hitparádu nečekejte. To se ale cloněním zlepšuje a kolem clon 8-11 kreslí jak břitva od rohu k rohu (i na digitálu). Stejně jako ZM Zeissy má 10-ti lamelovou clonu a ze světlých bodů vykresluje krásné 10-ti cípé hvězdy. Na f1.2 má při ostření na krátké vzdálenosti velmi jemný bokeh, na střední vzdálenost je to už dost divoké (tady dost záleží na momentálním vkusu, před pěti lety bych z toho byl nadšený, dnes upřednostňuji trošku klidnější kresbu). Velmi slušně funguje na autofocusovém adaptéru TechArt Pro. Celkově nabídne za cenu, za jakou se dá sehnat, celkem dost muziky. 


Carl Zeiss T* Distagon 35mm f2 ZE (Canon, Nikon, Pentax) 

Další objektiv s velice dobrým poměrem cena/výkon. Sklo, které se už dnes nevyrábí, nahradil ho Zeiss T Milvus 35/2. Velice ostrý od f2, kolem plné díry může na místech s velkým kontrastem dost zaaberovat. Má ale krásné barvy, skvělou kresbu jemných detailů a při správném použití jde z fotek silný 3D pocit. Jen už to je docela „macek“. Když ale člověk vidí, za kolik se dnes dá pořídit, určitě bych doporučil se na něj, při hledání 35mm objektivu, alespoň podívat. 



Co bych ještě rád vyzkoušel? 

Samyang AF 35mm f1.4 (E-mount) – tady si sice myslím, že to nebude žádná velká láska, ale zkusit se to musí, plus jeho cena je velké lákadlo. 

Leica M Summilux 35mm f1.4 pre-asph (Leica M) – viděl jsem pár sérií fotek, focených tímto sklem a docela mě to nadchlo. Ani ne nějakou brutální ostrostí, ale charakterem a krásným bokehem. Velmi příjemná váha a velikost a dá se případně používat na filmu. 

Carl Zeiss T* Planar 35mm f2 (Contax G) – čistě kvůli vyzkoušení na filmu, na digitálu si ale velké naděje dělat nebudu. 

Canon RF 35mm f1.5 LTM (M39) – krásné miniaturní sklo, velmi se mi líbí charakter dálkoměrných Canonů z tohoto období. Když jsem ho naposledy držel v ruce, tak mě jen odradila jeho cena + celkem špatně se shání. 

Voigtlander Nokton Classic 35mm f1.4 FE (Sony E-mount) – nedávno vyšla nová přepočítaná verze pro digitál s e-mount bajonetem. Jelikož všechny přepočítané Voigtlandery podávají na digitálu podstatně lepší výkon, rád bych ho vyzkoušel v praxi...nepůjde ale dát na film, jako jeho „bratříček“ pro M bajonet, který je ale na digitálu celkem šílený.   


                                                                                                                                      Honza Tichý


Podívejte se na 
další články nebo se přidejte do SONY Gangu na FB ;)