Jan Tichy Photography

ČLÁNEK: "What's in my bag” - co s sebou nosívám…

Vypisovat vše, co používám je nemožné, a tak rozdělím svou nejvíc používanou techniku podle témat a disciplín, které fotím. I když si myslím, že jsem velmi univerzální fotograf (původně krajinář :D ), tak nejvíce se v posledních letech věnuji focení lidí (svatby, společenské akce, reportáže, rodinná focení, portréty…) a dále jsou to kategorie jako třeba architektura, město, krajina nebo street fotografie, výjimečně produktová fotografie. Focení a věci kolem něj jsou můj jediný zdroj obživy (to je dobré mít na paměti, protože se na techniku dívám jinak, než někdo, kdo s sebou bere foťák dvakrát za měsíc na výlet).


Vyzkoušel jsem si naprostou většinu techniky, která mě zajímala a vybral si z toho “pro mě” to nejlepší. Jistě je na trhu více objektivů, se kterými bych mohl v pohodě pracovat, klient by často určitě nepoznal rozdíl, ale vedle spokojenosti klienta je také moje vlastní spokojenost, která mě často stojí dost peněz. Někdy se dá spousta nedostatků objektivu dohnat v editoru snadnou nebo komplikovanou úpravou a člověk si tak může snížit výdaje na techniku. Já se ale snažím na počítači pracovat co nejméně (i když je to stále dost), a jestli je možnost díky technice ušetřit nějaký čas při úpravách na počítači, tak mě taková možnost vždy zajímá. Stále ale platí, že ideální objektiv na všechno neexistuje. Vždy je něco za něco a většinou dostanete přesně to, za co si zaplatíte.

Všechna technika by se u mě dala rozdělit na nahraditelnou (věci, které si zkouším, odvedou svou práci, ale snadno je nahradím něčím jiným, třeba univerzálnějším) a nenahraditelnou (to, co se mnou vždy bude a maximálně prodám starý kus, abych ho nahradil úplně novým).


Těla: 

Sony A9 - to je pro mě foťák z jiné planety. I když už to není žádná novinka, ve spoustě parametrů a funkcích stále nemá konkurenci. Díky své rychlosti a tichosti mě naučil (nebo mi pomohl) fotit úplně jinak. O jeho výjimečných vlastnostech se rozepíšu v samostatném článku. Zvládne skvěle všechny disciplíny, ale fotím s ním hlavně svatby, reportáže nebo street a cokoliv rychlejšího, jako třeba malé děti :) Patří pro mě do kategorie nenahraditelný. 


Sony A7III
- ideální druhé tělo, taková osekaná A9, ale na každodenní focení možná i lepší volba. Má naprosto parádní senzor, což se projevuje výborným dynamickým rozsahem, barevností a nízkou hladinou šumu na vysoké ISO. Krajina, město, noční fotografie, produktová fotografie, portrét...tam všude bych sáhl radši po A7III. Není pro mě nepostradatelná, ale nahradit by ji mohla tak max. A7RIII :) 


Sony RX1
- takový malý poklad. RX1 jsou kompakty s full frame senzorem a pevným nevýměnným objektivem Sonnar 35mm f2 (který je naprostá bomba, protože je vyvinutý přímo pro senzor RX1). Jestli je pro vás 35mm ideální ohnisko, tak je to foťák pro vás. Momentálně mám starou RX1 (24mpix - která má snad nejkrásnější snímač, jaký jsem kdy viděl - hlavně, co se týká barev) a i aktuální RX1r mark II (42mpix - která je zase skvěle našlapaná funkcemi) a porovnávám si je, abych věděl, která je pro mé focení ideální. Obě si určitě nechávat nebudu :) RX1 se dá často použít jako druhé tělo, ať při zakázce nebo na výletě. Vyfotit se s ní dá snad všechno, kromě rychlých disciplín. Používám ji hlavně, jako foťák, co mám vždy u sebe - kvůli kompaktním rozměrům a nekompromisní kvalitě výstupu. A právě díky přítomnosti RX1 v situacích, kdy u sebe nemám velký foťák se mi podařilo zachytit spoustu skvělých momentů. Proto nejde RX1 nemilovat, takže alespoň jedna RX1 bude v kategorii nenahraditelná. :) 


Objektivy: 

Pro svoji práci jsem si vybral pevná ohniska. Ať už kvůli velikosti, váze nebo snadnosti použití. Tak nějak mám ty úhly záběru, které často používám, v hlavě uložené a když se na něco podívám, tak hned vím, čím a jak to vyfotit. Zoomy mají jistě pro někoho také důležité parametry a já je mám třeba rád, když mám foťák na stativu a fotím něco nehybného. Takže kdykoliv se můžu během focení pohybovat, sáhnu vždy po pevném skle. 

Na každou neopakovatelnou zakázku s sebou beru dvě těla (A9 a A7III) a většinou 4 objektivy, někdy podle potřeb i víc. U opakovatelných zakázek (předsvatební focení, rodinné focení) druhé tělo často vyměním za RX1- dost to ušetří na váze. Zde bych rád zdůraznil, že fotit cokoliv za peníze jedním tělem je naprosté šílenství. Stát se může cokoliv. Zmoknete, upadnete, někdo do vás strčí, někdo vám něco ukradne, a potom dofotit zakázku mobilem by bylo docela trapné (naštěstí se mi to nikdy nestalo). Tím nechci říct, že každý musí mít 2x A9, ale i použitým Nexem 6 z bazaru za 5 tisíc se dá nějaká práce udělat. To samé platí pro objektivy. Asi nebudeme nosit každé sklo dvakrát, ale když jedno odejde, měl by fotograf u sebe mít jiný objektiv, kterým ten první snadno nahradí. To samé platí pro baterky a karty. Je dobré všeho mít víc. Už jsem několikrát viděl, jak někdo měnil baterku, vypadla mu z ruky a rozletěla se na všechny strany (co kdyby to byla zrovna ta poslední nabitá baterka?). Karta, co přestane z ničeho nic fungovat? To není žádný mýtus, ale prostě něco, co se vždy po určité době může stát a většinou také stane. Platí to hlavně u SD karet. Proto je dobré být na všechno připraven a minimalizovat možné následky. 


4 základní objektivy: (svatby, reportáže, základní kit, rodinná focení) 


24/25mm
Zde se hned na začátku přiznám, že ještě nemám úplně jasno a doufám, že se do měsíce vše rozhodne. Dříve jsem používal Sigmu ART 24mm f1.4 pro Canon přes adaptér MC-11, ale velikost a váha skla mi nepřišla vyvážená vůči kvalitě výstupu. Vyměnil jsem tedy Sigmu za Zeiss Batis 25mm f2. S Batisem jsem byl celkem spokojený. Výstup o dost lepší. Barvy a kontrast naprosto super a váha/velikost ideální. Ale Batis je “jen” f2 a to nevykresluje prostor stejně jako f1.4. Batis jsem ale nakonec vyměnil (sice jsem ho vyměnit nechtěl, ale u postradatelných věcí se tohle prostě stát může). Vrátil jsem se k Sigmě ART 24, ale tentokrát přímo pro Sony e-mount bajonet. Popravdě nevím, co si mám myslet. Ostrost je naprosto dostatečná, určitě vinětuje méně než Canon verze přes adaptér. Ostření je celkem svižné, ale už se mi několikrát stalo, že objektiv prostě přestal z ničeho nic ostřit a vzpamatoval se až po chvilce (to prostě člověk nechce :/). Velikost je bohužel zbytečně velká, protože se stále jedná o sklo pro zrcadlovky s natvrdo přidělaným adaptérem (který je ale naštěstí u bajonetu tenčí a klouby prstů se vám díky tomu neustále netřou o tělo adaptéru - jako v případě MC-11). A i kdybych překousl váhu tohoto skla, je na menších Sony foťácích velmi nevyvážené. Kresba je klasicky Sigma "špinavá", hrubá a s příliš vysokým makro kontrastem po celé ploše snímku (bohužel i v oblastech mimo hloubku ostrosti) a jedovatými barvami. No nejsem nadšený, ale zase je to sklo za velmi příznivou cenu a pracovat se s ním nějak dá. Sigma je pro mě prostě něco jako Starbucks pro milovníky kávy :). Teď ale netrpělivě čekám, až vyjde Sony GM 24mm f1.4. Sice se obávám, že cena, velikost a váha budou vyšší, ale zase se nebojím, že to nebude nejkvalitnější 24mm, která byla kdy vyrobena :). Jelikož ale takhle široká ohniska nejsou moje nejvytíženější, někdy mi i dobře poslouží Zeiss Loxia 21mm. Na pár fotek celků naprosto stačí i podobný objektiv s manuálním ostřením. Na druhou stranu, u tak širokého ohniska se dá využívat hyperfokální vzdálenost, a když člověk správně “předostří” může fotit i tu nejrychlejší akci nebo v naprosté tmě, kde se AF už vůbec nechytá. Ale opravdu už se nemůžu dočkat na to GMko. Pořádná 24mm s autofocusem se vždy hodí, je to strašně akční ohnisko. 


FE Carl Zeiss T* Distagon 35mm f1.4

35mm je pro mě při mých disciplínách naprosto zásadní ohnisko. Už jsem fotil několik svateb, kdy jsem nepoužil nic jiného a vůbec jsem nebyl nijak omezen. Někdy se to prostě k celkové atmosféře hodí. Od letošní sezóny používám nový kus, který je na tom o poznání lépe než ten omlácený, který jsem měl doposud k dispozici. Zatím jsem přiclonil jen u několika skupinových fotek, protože ostrost na 1.4 je famózní. Barvy, bokeh a celkové vykreslení prostoru je naprosto boží. Autofocus rychlý, na A9 nebo A7III nekompromisní. Na focení lidí jsem nenašel v tomto ohnisku nic lepšího. Na druhou stranu je Distagon celkem težký a velký, takže neni to moc dobré sklo na “co kdyby”. Když fotím architekturu nebo krajinu, tak by taky Distagon nebyl první volbou. O tom ale více v další části. 


FE Carl Zeiss T* Sonnar 55mm f1.8

Nikdy jsem moc nefotil ohniskem kolem 50mm. Ano, jsou to fajn skla na detaily, sem tam portrét, ale až tenhle Sonnar mi přesvědčil a donutil podobné ohnisko pravidelně využívat. Když si vezmeme jaký koktejl ostrosti, kontrastu, mikrokontrastu, barev, 3Dčka, bokehu, velikosti, váhy, ceny a rychlosti AF to je, tak s klidem v duši můžu prohlásit, že nic podobného na trhu momentálně není. Několikrát mě napadlo vyměnit ho za FE Planar 50mm f1.4, který je také neskutečný, v něčem i možná o chlup lepší, ale jeho velikost a váha mě vždy donutily vystřízlivět. FE Sonnar můžu mít na krku celý den, bez vážnějších následků. Nikdy nezradil a odměnil mě spoustou skvělých fotek, ať už pracovních nebo soukromých. Sbalit si s sebou těch 250g navíc se fakt může jen vyplatit. Stoprocentně nenahraditelný. 


FE Sony 85mm f1.8

Další perla Sony systému. A navíc kvůli ní nemusíte prodávat ledvinu. Proč ale FE85mm a ne třeba Batis 85mm nebo GM85mm. To je otázka :) Ohnisko 85mm využívám minimálně, sem tam na portréty a někdy i reportážně, když se nemůžu dostat úplně blízko. Dříve jsem to řešil starým manuálním Planarem 85/1,4 nebo Summicronem 90/2 - což jsou překrásná skla, ale když třeba fotíte konferenci a někdo, koho musíte vyfotit sedí přímo pod oknem, tak tato stará skla příliš ztrácela kontrast a různými způsoby aberovala. A to při podobné práci člověk nechce, protože zadavatel nemá většinou pochopení pro přehnané dávky uměleckého záměru. Takže jedno moderní sklo s kvalitním a předvídatelným výkonem za všech situací u mě v arzenálu dávalo smysl. FE85 navíc ze všech zmíněných 85mm na e-mount nejrychleji ostří, a to se také hodí. Batis má sice šťavnatější barvy, ale kromě stabilizace (která je pro mě u podobného skla naprosto zbytečná) nic navíc nepřináší. GMko je veliká pecka, ale veliká je u něho i váha a jeho objem. Výstup je sice ultimátní, ale neostří zrovna nejrychleji. Takže každý měsíc se mi vrací do hlavy myšlenka, že FE85 vyměním za GM85, nebo že si nechám obě a budu je používat podle typu focení. Je to těžké rozhodování. GM85 má luxusně jemný bokeh, obzvlášť třeba při focení celé postavy. Ostrost je u obou skel excelentní. FE85 má trošku studenější barvy (takže si vyžaduje trošku jiné úpravy než zbylá tři skla v tomto mém setu, která mají T* antireflexní vrstvy). FE85 může někdy mít trošku rušivější bokeh, je na něm více vidět mechanická vinětace, projevující se “cats eyes” v bokehu (kočičí oči - oválné kroužky v bokehu kolem rohů), ale zase při určitých vzdálenostech či situacích má FE85 pro mě nejzajímavější bokeh ze tří zmíněných skel, až to někdy vypadá, jak bokeh ze starého objektivu, jen s brutální ostrostí zaostřeného objektu. Váha / velikost / cena je prostě top. Možná ne nenahraditelné, ale určitě sklo, které nejde nedoporučit. (nějaké první dojmy z tohoto objektivu si můžete přečíst zde)
 


Každá zakázka, každé focení jsou jiné. Když ale mám s sebou tato čtyři základní ohniska, tak si vždy v pohodě najdu cestu, jak se s čímkoliv vypořádat. Jak jsem uvedl, někdy se stane, že celou svatbou propluju jen s nasazenou 35mm. Jindy půl dne 35mm a druhá půlka 24mm na jednom těle a 55mm na druhém. Při konferencích většinou nosím 35mm a 55mm. Sem tam se ale stane, že přijdu na místo a vůbec mi to k tomu nesedí, tak to prohodím na 24mm a 85mm. Prostě každá situace si žádá své. Někdy člověk nechce rušit dění, tak se drží dále, někdy může být velmi blízko. Všechna tato 4 skla by šla nahradit jedním zoomem 24-105mm, bylo by to praktické, dosah by byl dokonce ještě delší, ale já jsem si tuto cestu nevybral. F4 nebo f2,8 mi prostě v žádném případě nevyrobí “look” f1.4 nebo f1.8. A jestli někdy přijde okamžik, že mi začne být jedno, tak si radši najdu jinou práci. Jediné okamžiky, kdy jsem cítil, že bych se bez zoomu neobešel bylo, když jsem třeba fotil firemní fotbalový turnaj - tam dává možnost zoomovat fotografovi velkou volnost. Nebo když fotím ze stativu a nemám chuť s sebou nosit několik objektivů (hlavně dlouhých) a neustále je přehazovat.

Na závěr bych ještě chtěl říci, že někdy se vyplatí mít to nejlepší a jindy se může člověk spokojit s něčím o fous horším. Vše záleží, jak moc to bude využívat a jak moc mu to usnadní práci. Je ale dobré vědět, co přesně chceme a neřídit se internetovými testy a nic neříkajícími tabulkami. Úplně ideální je si vše před pořízením vyzkoušet a udělat si vlastní názor. 

Tady pro tentokrát skončíme a příště se budu věnovat technice pro jiné fotografické disciplíny.    


                                                                                                                                      

                                                                                                                               Honza Tichý



Zajímá vás Sony technika? Podívejte se na 
další články. Jako třeba "Pořizujeme fotografickou techniku".

Už jste se stali součástí Sony Gangu na 
Facebooku a na Instagramu?