Jan Tichy Photography

ČLÁNEK: "...ze světa klasických portrétních ohnisek" 70-90mm (1/5)

Jaké je ideální portrétní ohnisko? No přece takové, jaké každému nejvíc vyhovuje, nebo i takové, jaké prostě vlastní, nebo které má zrovna s sebou. Navíc ohniska v tomto rozsahu samozřejmě nejsou “jenom” na portréty. Hodí se na focení detailů, produktů, krajiny i architektury. Díky malému zkreslení jsou skvělá i na skládání panoramat nebo focení produktů. Před lety jsem na cropovém těle používal 50mm f1.4 a myslel jsem si, že mám “něco podobného” jen v malé, lehké a podstatně levnější sestavě. Ó jak jsem byl vedle :D. Úhel záběru byl sice podobný, ale všechno ostatní bylo jinak. Stále jsem fotil 50mm ohniskem a malý snímač si z něho bral jen jeho středovou část. Tímto ořezem to "jako" vytvářelo dojem delšího ohniska. Hloubka ostrosti ořízlé 50mm se bohužel nedá srovnávat s hloubkou ostrosti neořízlé 85mm. Nějakou dobu poté jsem si konečně pořídil 85mm f1.8, ale fotil jsem stále s cropovým tělem, takže ano, sice 85mm, ale snímala se jen její středová část a úhel záběru byl blíže spíš 135mm. Po pořízení full frame těla to už byla jiná pohádka. Pak samozřejmě nastaly spekulace týkající se velikosti clony. Clona f1.8 přece nemůže stačit někomu, kdo to “myslí vážně”. Pořídil jsem si tedy manuální Samyang 85mm f1.4. Ten dokázal věci v té době daleko nad mé schopnosti, měl ale smůlu, že mi ve stejné době přišla domů pečlivě zabalená krabička z Německa a v ní byl mimo jiné úplně nový, dosud nepoužitý Carl Zeiss T* Planar 85mm f1.4 s bajonetem Contax/Yashica. Samyang doma nepobyl ani dva týdny a celý fotografický svět se mi nadobro změnil.


Následující text berte jako takovou procházku životem posedlého člověka, snílka, hledajícího krásno, hraničící až s jistou formou fetišismu. Třeba se někdo inspiruje nebo objeví něco, co ještě neznal. Raději to ale rozdělím do několika částí, protože toho bude tentokrát požehnaně :) U většiny objektivů bude i možnost nahlédnout do galerie na Instagramu a prohlédnout si pár ukázkových fotek kresby objektivu.


Můj TOP05

Začneme objektivy, které v poslední době používám nejčastěji a ke kterým se už dlouhou dobu velice rád vracím. 


Carl Zeiss Jena Biotar 75mm f1.5

Král portrétních objektivů za posledních 80 let. Letos je to opravdu přesně 80 let!!! od doby, co se ukázal první Biotar 75mm. Každý sklo je jiné, každé sklo zvládá různé disciplíny různě dobře. Kdybych si ale měl vybrat jen jeden objektiv v podobém ohnisku pro focení portrétů, tak asi nesáhnu jinam. Biotar 75mm mě vždy posadí na zadek a díky němu často nemůžu spát. V žádném případě to není univerzální sklo, ostré rohy nemá na žádnou clonu, takže pro krajináře nebo fotografy architektury to není úplně šťastná volba. Jeho výkon není dobře předvídatelný, takže se často stane, že při kontrole snímků na displayi foťáku jste velmi spokojeni a doma u počítače zjistíte, že všechno je téměř nepoužitelné (nebo použitelné jen v kategorii “umění” a “abstrakce” :) ). Jeho hlavní předností je špičková ostrost uprostřed snímku i na plnou díru, velmi “unikátní bokeh” (který se někomu líbí a jinému zase ne) a celkový charakter kresby, který nevytváří fotky, ale umělecká díla, což je kvalita v dnešní sterilně digitální době více než vítaná. Zpracování je špičkové. Když se o něj budete dobře starat, tak bude skvěle sloužit další stovky let :) Existuje několik skel s podobným (nebo stejným) optickým designem - např. Helios 40 85/1,5, Cyclop 85/1,5, Meostigmat 70/1,4 a další, ale i když jsou to všechno skvělá skla, tak se v určitých oblastech mírně liší a Biotar nenahradí. Jeho cena celkem konstantně roste, tak není úplně špatný nápad si jeden pořídit a zkusit. Je to magické sklo.
Ukázky fotek


Carl Zeiss T* Planar 85mm f1.4
 
Jednou, kdysi dávno, jsem se z legrace ukliknul na Ebayi a úplně náhodou vyhrál aukci plnou Contax výbavy a skel - mimo jiné tenhle Planar 85/1.4 a Planar 50/1.4. Můj fotografický svět se mi rázem změnil. Co...změnil? No po všech těch profesionálních sklech s červeným kroužkem jsem konečně měl sklo, které bylo ostré jako břitva od rohu k rohu s úžasnou úrovní jemných detailů. Sklo, které kreslilo krásné syté barvy, ale přitom čistě, neutrálně. Sklo, které mi ukázalo, čeho je možné po technické stránce ve fotografii docílit. Silný 3D pocit, který šel z fotek, mě nejednou nadchnul. Jistě, všechny tyto vlastnosti někdo třeba nevnímá, nebo ho nezajímají. Nebo je vidí, ale nehodlá si za ně připlatit, protože je naprostá většina lidí neocení a radši si pořídí levnější plasťák, který dělá “píp-píp-cvak”. Ale “stejné” to opravdu není. Planar 85mm je dnes už naprostá klasika a existuje v několika verzích. Díky momentálně dost nízké ceně je to skvělá alternativa objektivů v tomto ohnisku. Na plnou díru příjemně měkčí, na f2 skvěle ostrý. Na f5.6-f11 žiletka od rohu k rohu, takže ideální i na krajinu a architekturu. Clona ma 8 lamel a i hvězdy při focení nočního města kreslí pěkně špičaté, pravidelné, osmicípé. První verze tohoto skla (AE) má na f2 a f2.8 tzv. “ninja star” tvar clony a to nemusí vypadat krásně v řadě situací. Barvy neutrální, skutečné. Dokáže kolem plné díry pěkně zaaberovat. Úžasně vykresluje prostor a navozuje silný 3D pocit. Zpracování špičkové. Těžko se tohle sklo nedoporučuje. 
Ukázky fotek


Meopta Meostigmat 70mm f1.4

Meostigmat je československý projekční objektiv pro 16mm projektory. Železná trubka a v ní je naskládáno pár čoček. Obsahuje 6 čoček ve 4 skupinách a čirou náhodou jsou naskládané podobným stylem jako u Biotaru 75mm f1.5. Je ale podstatně menší, nemá clonu (tak jde fotit jen na “plnou díru”), ani filtrový závit, má ale o dost modernější antireflexní vrstvy, díky kterým nabízí lepší kontrast a sytější barvy. Může být i ostřejší (ostrost ale najdete jen kolem středu snímku a díky absenci clony se to ani nedá moc zlepšit). Dost ale záleží na tom, jestli člověk sežene dobrý kus. Ono vůbec sehnat dnes alespoň nějaký kus může být dost oříšek. Meostigmat se veze v čele nové vlny používání projekčních skel na (nejen) bezzrcadlovkách. Adaptéry jsou různě někým podomácku vyrobené a ostřit s takovým sklem skrz pofidérní adaptér může být někdy dost slušný adrenalin. Celkově to ale přidává na radosti z povedené fotky. Celou loňskou svatební sezónu jsem měl Meostigmat s sebou v batohu. Je prostě neskutečný. Jeho kresba je sice podobná Biotaru a Heliosu, ale kolečka v bokehu nejsou tak ostře ohraničena a bokeh tolik neruší v určitých situacích. Meostigmat je pro mě vůbec nejlepší projekční sklo, jaké znám a dost často mu dám přednost před jinými šperky. 
Ukázky fotek


Leica R Summilux 80mm f1.4

Summilux 80mm jsem dlouho registroval, že existuje, ale rád jsem si pokyvoval hlavou při pročítání internetových fór, říkajících, že vlastně není tak dobrý, a že Summicron 90mm je na focení portrétů mnohem lepší volba. Pak se vám ale najednou jednoho dne zaryje slovo Summilux do mysli a stane se takovou malou obsesí. Člověk nebude mít klid, dokud si ho sám nevyzkouší a sám se nerozhodne, jestli “má internet pravdu” nebo ne. No pravdu neměl. Summilux 80mm je surový diamant mezi portrétními skly. Problém spíš je, že každý hledá ve sklech něco jiného. Špičkovou ostrost od rohu do rohu, naprosto čistý obraz bez jakýchkoliv chromatických aberací, ultra jemný bokeh, který nebude nijak rušit, dokonalou odolnost proti odleskům, masivní rozlišení, které nakrmí i ty nejmodernější senzory. Nic z toho bohužel tento Summilux nemá, ve všech těchto směrech je průměrný. Ale i přes to všechno jsem v něm našel geniální kombinaci všech vlastností a “co z něj leze” je prostě masakr a tráví se mnou podstatně víc času než nějaké sterilně exaktní objektivy spočítané na počítači v laboratoři, lidma v pláštích, kteří s nimi nikdy nebudou fotit. Leica objektivy dokáží vykreslit pro mě tu vůbec nejkrásnější paletu barev. Někdo tvrdí, že ji dokáže replikovat v editoru - to může být příjemné, ale já jsem rád, že nic replikovat nemusím, a to čeho chci docílit, mám hotové hned. Další vada, kterou Summilux trpí na plně otevřenou clonu, a kterou začínám při focení portrétů stále více a více oceňovat je “glow”. Je to takové rozzáření tváře, které trochu sníží jemný detail a dodá “obličejům” až takové malebnosti, jako u malovaných obrazů. Dobré je, že se fotky pak mnohem lépe a rychleji a i přirozeněji retušují. Chromatické aberace zde najdeme, ale buď se jich člověk při zpracování fotky jedním kliknutím zbaví, nebo mi prostě někdy nevadí. Ostrost na plnou díru je naprosto dostatečná, i když je někdy trochu schovaná a musí se jí při editaci trošku pomoci. Bokeh je naprostá špička, není tak rušívý, ale stále má svůj charakter. Kresba Summiluxu nevyzařuje takovým 3D pocitem jako třeba Planar nebo Loxie. Lamela má bohužel 9 (proooč???!!!) lamel clony, což je škoda, protože jsem doufal, že Summilux pro mě bude špičkový univerzál - ale na focení nočního města ho brát nebudu, protože mít z každého světelného bodu 18ti cípou hvězdu je strašná diskotéka. Zpracování je špičkové, jen gumový povrch ostřícího prstence už má nejlepší léta za sebou. Když si někdo pořídí Summilux na focení, je to proto, že přesně ví, co chce nebo prostě proto, že na je objektivu napsáno Leica :) Pro mě je to každopádně nestárnoucí klasika, kterou mám každý den radši a radši. 
Ukázky fotek


Carl Zeiss T* Planar 80mm f2 
Každý den si prohlédnu desítky, nebo spíš stovky fotek. Je to takový rituál. Dobrý obsah, světlo, kompozice, moment, to jsou jasné kladné body u každé fotky. Když se ale člověk soustředí jen na formu vytvoření fotky, jejíž součástí je kresba zvoleného objektivu, všimneme si časem, že některé použité objektivy nás fascinují více než jiné. Každý to vnímáme jinak, a hlavně hodnotíme různé parametry kresby po svém, takže každý úplně jinak. Pro mě je v tomto nejvíc úžasný objektiv tento Planar. Je to možná tím, že je to objektiv pro střední formát, a prostor se na větším formátu vykresluje prostě jinak, či tím, že clona f2 je na středoformátu dost zajímavě velká a nabízí možnost pracovat s extrémně malou hloubkou ostrosti. Také to může být tím, že při výrobě v Zeiss továrně použili nějaké magické zaklínadlo. Nevím. Není to žádná ultra žiletka, ale fotky vypadají krásně, i když se nezaostří přesně :). Z fotek jde při využítí správných vzdáleností extrémně silný 3D pocit a to i bez brutálního mikrokontrastu, protože tento Planar ho moc nemá. Kontrast je na normální úrovni, ale dost se ztrácí v protisvětle. Krásné barvy a naprosto boží bokeh. I když je tento objektiv dost velký, je lehký. Má v sobě ultrasonický ostřící motor. Dá se adaptovat na různé systémy i se zachováním autofocusu. Letos se budu snažit dostat tohle sklo více pod kontrolu. 
Ukázky fotek


Všechny zmíněné objektivy se již nevyrábějí, tak pokud plánujete nějaký z nich pořídit, tak doporučuji ebay.comPaladixFoto Škodaaukro.cz nebo různé inzertní skupiny na FB, případně akce typu Pražská Foto Burza. 

Tady bych pro dnešek skončil, ale už brzy budeme pokračovat dál… 

                                                                                                                             
                                                                                                                              Honza Tichý


Zajímají vás další články? O 50mm? O 35mm? Nebo o A9?
...a už jste se stali součástí 
SONY GANGU na Facebooku?