Jan Tichy Photography

ČLÁNEK: "...ze světa klasických portrétních ohnisek" 70-90mm (2/5)

Dnes začneme tam, kde jsme minule skončili. Jen připomenu, že jsme ve světě krátkých teleobjektivů a ti, kteří nečetli první část si ji můžou přečíst ZDE.


Leica R Summicron 90mm f2 v2 E55

Summicron byl pro mě dlouhá léta v top trojce portrétních skel. Ostrý objektiv s krásně jemným bokehem a do toho ty Lecia barvy, no to je pohádka. Osmilamelová clona a špičková ostrost od rohu k rohu na vyšší clonová čísla mi často nutí brát si ho s sebou, když jdu fotit noční město. Ostří od 68cm, což se může hodit při focení různých detailů. Zpracování je velmi solidní, má zabudovanou sluneční clonu. Jsou momenty, kdy je člověk přesycený z brutálních bokehů a extrémních swirlů, pak z ničeho nic dostane chuť na kresbu Summicronu a svět je opět správně vyvážený. Skvělý univerzál. Po zakoupení Summiluxu jsem se jednoho dne probudil s jasnou ideou, že dvě podobná skla se stejným bajonetem nepotřebuji a že tedy Summicron prodám. Naposledy jsem se s ním šel projít …...a - NEPRODÁM - to prostě nejde! To bych radši znovu najel na režim krupicové kaše nebo prodal poslední Helios 40, ale tenhle E55 Summicron 90mm v sobě má naprostou většinu těch vlastností, které neustále hledám a které mi při focení (a pak i editaci) dělají nesmírnou radost. 
Ukázky fotek


Helios 40 85mm f1.5

Sovětská kopie německého Biotaru. Zde je důležité si hned ze začátku uvědomit, že Helios není Biotar a Biotar není Helios. Oba jsou krásná skla. První věc, která vás u Heliose hned zaujme, je jeho velikost a váha. Vypadá krásně masivně, ale věřte, nosit se s ním je pro “mladší” fotografy. Já už na to neměl sílu a stále častěji s sebou nosil Biotar, který váží polovinu. Existují tři staré verze - Helios 40 (stříbrný, sovětský závit m39), Helios 40-2 (zebra, závit m42) a Helios 40-2 (černý, závit m42). Pak se někdy přibližně od roku 2010 začal znovu vyrábět stejný Helios, ale trochu jinak povrchově zpracovaný (závit m42, Canon, Nikon…). I když se jedná o “stejné” objektivy, chová se každý trošku jinak. 


Vliv na to má třeba antireflexní vrstva (vrstvy). Každý typ jiným způsobem zvládá odlesky v protisvětle. Nedá se říct, který je nejlepší, všechny mají něco do sebe. Každý typ má trošku jiné barvy. Stříbrná verze s modro-fialovým antireflexem má nejteplejší barvy, černé Heliosy se zlato-oranžovým antireflexem jsou neutrální nebo jdou lehce do studena. Všechny verze jsou ostré na středu. Na focení portrétů to naprosto stačí, ale člověk je trošku omezen při komponování, protože směrem ke krajům už prostě rozlišení rychle vytrácí (ani když se trochu cloní) a lehce se stane, že máte na fotce jedno oko modelky ostré a druhé, které je ve stejné rovině ostrosti už ne. A to dost divně, že to ani nevypadá hezky. Při focení celé postavy na výšku ani nemluvit. Nejostřejší mi přišla ta nově vyráběná verze. Další Helios 40 v jiném kabátku je třeba nový Meyer Optik Gorlitz Somnium 85mm 1.5. Zástupci firmy Meyer sice tvrdí, že se jedná o jejich design, ale optický výstup a mechanické zpracování je naprosto totožné s moderním Heliosem. Dost také záleží, v jakém stavu daný kousek Heliose je. Měl jsem výborný kus, který jsem s sebou nosil na kurzy. Postupně ale jeho ostrost slábla a jedno dne jsem ho po kurzu vyndal z kolečkového kufru a vysypaly se na mě tři zadní čočky. Mechanik je bez problémů vrátil na místo a objektiv začal podávat opět špičkový výkon. Tím jen chci jen říci, že po delším nebo náročnějším užívání (jako je třeba cesta po D1 z Prahy do Brna a zpět) se může v objektivu něco uvolnit a už to nebude takové, jaké to má být. Heliosy jsou na podobné záležitosti náchylnější, než jiné objektivy, ale zase u nich není problém vše vrátit do původního stavu. Jsou takové šroubovací skleněno-kovové skládačky. Co říci na závěr? Helios 40 ve všech starších verzích byl před pár lety jedním z mých nejvytíženějších objektivů. Kvůli úžasnému bokehu a malebnosti nebo zajímavým efektům v protisvětle. V neposlední řadě samozřejmě kvůli nízké ceně. Pro toho, kdo má svaly nabízí spoustu muziky za velmi příjemný peníz. 
Ukázky fotek


Meyer Optik Gorlitz Primoplan V 75mm f1.9

Primoplan 75mm jsem si ještě nestačil nějak silně oblíbit (stejně jako u jeho menšího 58mm bratříčka). Jeho kresba je ale tak jiná a unikátní, že ho nejde v tomto článku nezmínit. Ostrost na plně otevřenou clonu je docela slušná uprostřed snímku. Kontrast a kresba jemných detailů jsou výrazně slabé. Primoplanu se musí dost pomáhat v postprocesu, ale někdo má prostě tuto měkkost rád. Barvy jsou jako u ostatních Meyerů krásné. Netahnou do žádných extrémů, možná jsou trošku teplejší při focení na plnou díru a při clonění chladnou (klasický colour shift). Kvalita zpracování je skvělá - kov a sklo. Velikost a váha je velmi příjemná. Clona má 15 lamel a tvoří krásný kruh i při zavírání. No a pak je tu bokeh. Ten je tak zajímavý, divoký a neokoukaný, že dokáže fotografy přinutit platit za pěkné kousky docela vysoké částky. Je opravdu jiný a když s ním někdo umí pracovat, tak je to fakt podívaná.
Ukázky fotek


Carl Zeiss Jena Pancolar 80mm f1.8

Jestli nám jde o kvalitu obrazu, tak Pancolar 80mm bych tipoval jako jedno z vůbec nejpovedenější skel se závitem m42. Ostrost je tak dobrá, že se s ním dobře fotí třeba i krajina, a díky malé velikosti (jen o trošku větší než klasická 50mm) a váze je to fajn univerzál do brašny. Na noční město mě ale nenalákal. Šestilamelová clona dělá dost nepěkné šesticípé hvězdy ze světelných zdrojů, což mi kazí celkový dojem z fotek. Ostří od 80cm. Kombinace kontrastu a barev je taková "plnotučná". Vždy mě mile překvapí, když vezmu Pancolar na focení s sebou. Bokeh je někde mezi Biotarem a Planarem. Stále má silný charakter, ale díky lepšímu kontrastu a pokročilejším korekcím je z Pancolaru cítit už trochu více moderní sklo. Kontrast je dobrý i v protisvětle a v určitých úhlech dokáže vytvořit klasický “ohnivý kruh”.
Ukázky fotek


Carl Zeiss Jena Prakticar 80mm f1.8

Prakticar je takový zmenšený Pancolar v ještě menším těle a s bajonetem Praktica PB. Ostří od úctyhodných 65cm a dá se většinou sehnat o trošku levněji nez Pancolar. Ostřící prstenec je pogumovaný, takže se neobrousí a neosahá jako u Pancolaru, ale zase guma může časem trochu polevit nebo změknout. “Ohnivé kruhy” v protisvětle jsou u Prakticaru pravidelnější a jemnější, což se v urcitých situacích může hodit a dodá to fotkám větší klid než rozklepaný kruh Pancolaru. Průměr filtru je krásných 52mm. 
Ukázky fotek


Meopta Meogon 80mm f2.8

Tohle je takové dost specifické sklíčko. Ze všech zmíněných objektivů je zcela určitě nejmenší, nejlehčí a nejlevnější. Je původně určeno do zvětšováku, takže v sobě nemá ostřící helicoid. Má ale šestilamelovou clonu, což je výhoda oproti sklům z projektorů, které nemají žádnou. Na zadní části najdeme závit M39, který se snadno redukčním kroužkem zvětší na M42 a objektiv ještě snadněji našroubujeme na čínský ostřící helicoid. Tím máme velmi ostrou 80/2,8, která je kapesních rozměrů a dá se využívat od portrétu, přes makro (tam docela exceluje…) až po krajinu. Tento Meogon ale vykreslí 6x6, takže mně přišel jako nejlepší volba, když jsem si hrál s možností náklonu (tilt). Díky své ostrosti a velké ploše kresby se dal objektiv naklánět podstatně více než ostatní a dalo se tak docílit velmi “kreativních” výsledků. Navíc se clonou, která se dala v případě nouze použít. Také sečná vzdálenost umožňuje při použití na bezzrcátkách Sony i náklon při focení na nekonečno. Docela zajímavá hračka za tisícovku a navíc vyrobeno v tuzemsku.  
Ukázky fotek


Všechny zmíněné objektivy se opět již nevyrábějí, tak pokud plánujete nějaký z nich pořídit, tak doporučuji 
ebay.comPaladixFoto Škodaaukro.cz nebo různé inzertní skupiny na FB, případně akce typu Pražská Foto Burza. 

Další porce objektivů je za námi. Brzy bude následovat další část.   


                                                                                                                                  Honza Tichý


Zajímají vás další článkyO 50mmO 35mm? Nebo o A9?
...a už jste se stali součástí SONY GANGU na Facebooku?