Jan Tichy Photography

ČLÁNEK: Porozumíváme starým manuálním objektivům

Staré objektivy produkovaly magické efekty už od doby jejich vzniku, jen jejich objevovaní a pilování nikdy nebylo tak snadné, jako dnes. Odlesky, kolečka a bokeh celkově není tak zřetelně vidět v hledáčcích nebo šachtách analogových foťáků, jako je vidět na displayích digitálních foťáků při použití živého náhledu (LiveView). V editorech se navíc dají tyto efekty velice šikovně a selektivně zvýrazňovat a umocňovat (ne že by to v temné komoře také nešlo, ale nikdy takové pokročilé metody nebyly tak snadno přístupné masám, jako tomu je dnes). Už i rychlost kontroly výsledku, která je dnes okamžitá, tomuto zkoumání a objevovaní hodně pomáhá (oproti nafocení filmu, vyvolání a dalšího zpracování - papír, diapozitiv). Možnost testování a zkoušení focení tisíců snímků prakticky zadarmo je další obrovská výhoda. A nakonec snadnost rychlého sdílení a prezentování výsledků celému světu, inspirování dalších fotografů je dnes až virální - to vše přispívá k dnešnímu silnému BOOMU starých skel a následnému zvyšování poptávky po nich.

Dnes a denně se vedou po internetu na různých fórech či ve skupinách na sociálních sítích nekonečné diskuze o tom, který objektiv je dobrý, který je špatný, který je nejlepší, vzácný nebo úplně nepoužitelný. Tomu se nedá vyhnout. Někdo má potřebu vyjádřit svou nespokojenost po zkušenosti se starými skly, protože v nich nenašel to, co hledal. Jiný má zase nutkání až do nebes opěvovat starou optiku už třeba jen z radosti, že se mu s ní podařilo dobře zaostřit.

Osobně bych objektivy rozdělil do dvou hlavních skupin:

1) Objektivy "romantické" - vytvářejí právě ty magické snímky, které z moderních skel nikdy nedostaneme. Objektivy, jejichž nedokonalosti (jako špatná odolnost vůči odleskům, ztráta kontrastu v protisvětle kvůli špatným nebo žádným antireflexním vrstvám, silná vinětace, špatná korekce různých aberací - koma, astigmatismus, sferické aberace...atd) se dají využít ve prospěch originálních a neokoukaných snímků. Ať už to jsou Trioplany, Primoplany, Biotary, Heliosy, Jupitery nebo Triotary, Primotary a Miry - dříve nebo později učarují každého, kdo hledá víc než okoukanou kresbu dnes běžně dostupných skel.

Romantické objektivy

2) Objektivy "precizní" - to, že některé objektivy jsou desítky let staré neznamená, že nemůžou mít úžasně ostrou kresbu až do rohů, jemný bokeh, výborný kontrast už od plně otevřené clony, perfektně korigované nejrůznější aberace a skvělou kresbu těch nejjemnějších detailů. Samozřejmě jsou ve vyšší cenové kategorii, ale stále jsou velkou konkurencí moderním sklům. Ať už jsou to Distagony, Planary a Sonnary od Carl Zeiss (západní) se svou úžasnou ostrostí, kresbou jemných detailů a až jistou trojrozměrností, která je cítit z fotek, nebo objektivy Leica s parádním kontrastem, barvami a jemností, některé Rokkory od Minolty nebo skla od Voigtlanderu a další milá překvapení od různých výrobců - tato skla při správném použití dokážou i překonat nabídku současných výrobců a jejich moderní techniku (ale jasně, musí se ostřit a nastavovat objektiv manuálně :) ).

Precizní objektivy

Velkou chybu vidím v tom, že spousta fotografů a nadšenců míchá tyto dvě skupiny dohromady a velice rychle spoustu skel zatracují. Chce to hodně trpělivosti, času a tréninku, aby fotograf objevil charakter každého skla a dokázal ho kreativně využít. Objektivů, které jsou skvělé na všechno je málo, jestli takové vůbec jsou. Na focení krajiny nebude asi ideální MOG Primoplan 58/1.9 nebo MOG Trioplan 100/2.8, ale bude zase excelovat CZ Planar T 50/1.7 nebo CZ Sonnar T 100/3.5. Ne že by po zaclonění nebyl Trioplan nebo Primoplan ostrý - ale s Planarem nebo Sonnarem se to nedá srovnávat - ať už kresbou v rozích, kresbou jemných detailů nebo při focení na plně otevřenou clonu - je to úplně jiná liga. Když ale změníme motiv a budeme fotit detaily ranní rosy v trávě při východu slunce, začne Trioplan a Primoplan dominovat. Budou vytvářet a vykreslovat naprosto úchvatná umělecká díla se silným charakterem - něco co zase Planar a Sonnar neumí. Na další fotografické disciplíny je třeba nutný autofocus (nebo nutný :), pro někoho třeba nutný není, ale dokáže věci dost zjednodušit) a ten žádný z těchto objektivů nemá. Vše je to o tom každé sklo pečlivě vyzkoušet, prozkoumat, najít jeho silné vlastnosti a ty pak během focení využívat. Někomu to bude trvat pár minut, jínému zase celou věčnost, jak už tomu ve všech oborech bývá, ale vždy je to krásná cesta poznání, na jejímž konci čeká odměna.

Některé objektivy jde samozřejmě zařadit do obou skupin. Když třeba při plně otevřené cloně vytvářejí krásné odlesky či jiné efekty a pak jsou při zaclonění perfektně ostré (jako například Carl Zeiss Jena Pancolar 80mm/1.8).

Když jsem se začínal před lety prokousávat světem starých objektivů, hledal jsem úžasnou ostrost. Dlouho jsem hledal, než jsem našel - cesta to je poměrně snadná, ale finančně náročná. Táta mi jednou přinesl objektiv Pentacon auto 50mm 1.8 a tento objektiv mě skutečně naštval - ostrá fotka od rohu k rohu z něj prostě nevylezla, ať člověk clonil, jak chtěl, ani na menších senzorech. Dlouho jsem všude tvrdil, že je to nejhorší objektiv v historii, že se nedá na nic pořádně použít. Moje chyba byla v tom, že jsem ho zařadil do špatné kategorie - ano v kategorii precizních skel je to opravdu podprůměr (i když to byl pro minulou generaci jejich mazlíček a často jediný objektiv - při hledaní ostrosti jsou snad stovky lepších alternativ). Když dnes ale vidím, jaké fotky vytvářejí někteří autoři právě tímto sklem, nestačím se divit a často mi to motivuje sáhnout do skříně pro tento nenáviděný Pentacon a zkoušet s ním focení jiných motivů a výsledky jsou někdy kouzelné.

Dále je důležité mít na paměti, že každý starý objektiv je svým způsobem originál. Byl někým vyroben, někým překontrolován a někým po mnoho let používán, někým čištěn a často i někým opravován. Každý tento někdo udělal svou práci různě dobře a zanechal na objektivu určitou stopu. Takže když někdo urputně tvrdí, že nějaký objektiv je strašně špatný a druhý říká, že je dobrý - můžou mít oba pravdu. Například u Pentaconu 29mm 2.8 byl až čtvrtý vyzkoušený kus opticky slušný i když nijak zázračný, ale ve srovnání s prvními třemi kusy úplně jinde. Na druhou stranu z 10+ objektivů Carl Zeiss (západní), které jsem zkoušel, jsem nenarazil na špatný kus, všechny perfektní.

Preference určité kresby objektivu je také věc velmi pomíjivá, která se často mění podle nálady nebo podle požadavků, které se od objektivů při určitém focení požadují. Proto doporučuji nedělat rychlé závěry a někdy je lepší nechat nějaké sklo na chvilku odpočinout ve skříni a je dost možné, že jeho čas přijde. Už se mi to stalo mockrát. A když opravdu nepřijde, tak sklo poslat dál, poptávka po těchto sklech je opravdu velká.

Honza Tichý