Jan Tichy Photography

RECENZE: Rok ve jménu A7

Je to více než rok, co jsem si pořídil přístroj Sony Alpha A7. Foťák, který se rychle stal pilířem mé fotovýbavy. A7, řada foťáků, která v čele bezzrcátek táhne bezzrcátkovou revoluci ve světě focení. Pravidelně dostávám poměrně hodně dotazů typu – jak to fotí? – jestli se to vyplatí? – jak jsem spokojený? – jaké to je ve srovnání s Canonem 6D? – jestli to stojí za to? – jak dobré jsou pro to objektivy? atd. atd. atd. Z pohodlnosti jsem se rozhodl napsat o A7ičce článek, ve kterém shrnu její silné a slabé stránky, a doplním zkušenostmi z terénu. Berte to prosím tak, že mám A7ičky opravdu rád a vše je jen a jen můj osobní pohled na věc. Ve světě fototechniky existuje nekonečné množství nejrůznějších pravd a tohle je ta má :)


První důležitá věc, kterou je třeba si uvědomit – Sony A7 není foťák na všechno! Já jsem úplně neopustil Canon a stále využívám Canon 6D jako druhé tělo, i když jen při svatbách nebo společenských akcích. Stále beru 6D jako nejvýhodnější tělo, které Canon nabízí. Poměr cena/výkon je těžko překonatelný ve světě Canonu. Ano, záleží, co tím člověk fotí. Často slýchávám kritiku na přesnost ostření, ale já jsem s tím nikdy neměl problém – ostřím jen přes středový bod a přesnost je skvělá, ostření bleskurychlé. Na 6D mám skoro pořád přikovanou Sigmu ART 35mm f1.4, se kterou téměř necloním. Velice povedená kombinace. 6D podává lepší výkon při focení na vyšší ISO než A7 (cca o jeden krok). A i když je dynamický rozsah senzoru 6D o 2EV nižší než u A7, někdy mě samotného překvapuje, co všechno lze z RAWů 6Dčka vytáhnout. 6D se také dobře ovládá (i když mi celkem chybí ovládací joystick) a ovládání je okamžité – včetně zvětšování náhledů pořízených fotek. Focení přes živý náhled mi ale u 6D moc nesedí – zvětšování zóny zaostření přes tlačítko LUPA (člověk musí zmáčknout lupu aby zvětšil 5x, potom ještě jednou, aby zvětšil 10x a potom ještě jednou aby se vrátil z funkce zvětšení zpět – to někdy dost zdržuje) plus focení přes živý náhled má stále dost pomalou odezvu a také hodně snižuje výdrž baterie.

Pojďme se ale věnovat Sony A7, která je hlavním tématem článku. Celou dobu budu psát o Sony Alpha A7 (ICLE-7) – první generaci, která se objevila na trhu v listopadu 2014. (pokud nebude zmíněno jinak). Není to poslední novinka ve své třídě, ale stále si myslím, že má uživatelům co nabídnout.


Výdrž baterie

U baterií funguje snadná trojčlenka – cena, výdrž, velikost. Tak je celkem logické, že baterie, která je 2x menší a 2x levnější (neberu teď předražené orig. baterie, ale kvalitní náhradu, jako třeba baterie Avacom) nevydrží stejně jako u např. u Canonu. I když, jak se to vezme. U Sony A7 se dá na jednu baterku vyfotit cca 250-320 fotek. Canon 6D na jednu baterii Avacom nafotí při focení přes optický hledáček cca 1600 fotek (asi o 400 víc než orig. baterie Canon), což je parádní, ale když budu fotit přes LiveView, stejná baterka mi dá už jen lehce pod 300 fotek, a tím se už dost přibližujeme výdrži Sony baterií. Samozřejmě, Sony A7 nemá možnost focení přes optický hledáček a elektronický hledáček má o trochu větší spotřebu než focení přes display. Když je foťák zapnutý a máte ho kolem krku, aktivujete tělem senzor na očnici, což zapíná elektronický hledáček - pozor na to). Foťák spotřebovává poměrně dost energie i když je v úsporném režimu. Nejlepší tedy je foťák při nevyužívání vypínat. Nikdy jsem neměl problém nosit s sebou více těchto mini baterií a sem tam baterku vyměnit (za celý den focení svatby – cca 14 hodin - spotřebuju cca 3-4 baterky s tím, že paralelně ještě používám druhé Canon tělo). Jestli někdo nerad mění baterky v terénu, může si pořídit battery grip, do kterého se vejdou dvě baterie. U baterií je také ještě důležité zmínit, že po výměně baterie je foťák cca 2-3 vteřiny paralyzován a pomalu se vzpamatovává – nedá se po tuto dobu fotit.


Nabíječka na baterie není součástí balení

Ano, tohle je věc, kterou nepochopím. Foťák za desítky tisíc a nedají k tomu nabíječku, která by je stála ve výrobě několik desítek korun. Ostuda. Dokoupit originální Sony nabíječku je drahé, no-name náhrada stojí na ebay cca 10-15euro. A7 se nabíjí přes USB, ale zatím jsem to nedělal. Výhoda je v tom, že se nemusí vyndavat baterka, takže se tím snižuje možnost rozbití dvířek od baterky :). Ještě větší výhoda je, že se baterka dá dobíjet přes různé energy-banky, které jsou levně dostupné v různých kapacitách. Pro krajináře, který je týden někde v pustině bez zásuvky je to naprosto klíčová vlastnost. I spousta svatebních fotografů má běžně energy-banku v brašně a když zrovna foťák nepoužívají, tak ho napojí do banky, aby se trošku dobil. U novějších modelů (A7s, A7sII a A7rII) už nabíječka v základním balení je, spolu s další baterií. Netuším, jestli tomu tak bude nadále, nebo jestli jen u dražších modelů.


A7 je moc malá, špatně se drží

Jedna z hlavních předností A7 je, že je malá, že málo váží, že se všude vejde a s tím samozřejmě souvisí, že se někomu může špatně držet. Já mám průměrně velké ruce a je fakt, že se mi nedrží dobře. Což o to, horní část foťáku se mi na to, jak je foťák placatý drží velice dobře, ale hrozně nerad fotím s malíčkem pod gripem foťáku. Vyřešil jsem to dokoupením tzv. L-plate – je to taková podložka ve tvaru L, která se k foťáku přišroubuje napevno. Má v sobě zespoda a z boku stativový závit a taky drážky na používání se stativovými hlavami Arca Swiss. L-plate je z hliníku, váží nula nula nic a dá se sehnat za cca 500-2500kč na Ebay (podle kvality zpracování). L-plate prodlužuje foťák přesně o tu vzdálenost, kterou potřebuji na malíček a s ním se mi drží A7 naprosto skvěle. Navíc jak je L-plate do Lka, tak se dá foťák dobře držet levou rukou, nebo oběma najednou, což o dost zvyšuje stabilitu při focení. Kdyby někomu L-plate byl málo, dá se pořídit battery grip – ten by měl stačit i někomu kdo má opravdu velké ruce – ale foťák pak už není příliš skladný, malý a lehký.


A7 se špatně ovládá

Ať už jsou to stížnosti na špatně navržené a příliš komplikované menu, nebo na malou velikost tlačítek na foťáku – pro někoho může být ovládání dost nešikovné. Menu je obrovské a má příliš mnoho nastavení a možností. Ale není vůbec nutné používat všechno. Já fotím do RAWu, v maximální kvalitě se standardním nastavením skoro všeho ostatního. Tím nepotřebuju měnit nastavení v 95% menu. Navíc na A7 je několik tlačítek, kterým se dá v menu přidělit určitá funkce a člověk má to, co je pro něj nejdůležitější, po ruce. Také se dají různé funkce a nastavení přidat do "Quick menu" pod tlačítkem "Fn", kam si člověk zvolí pro něj další důležitá nastavení, které nejčastěji používá, a dostane se k nim stisknutím jednoho tlačítka a nemusí procházet komplikované menu. Takže nesouhlasím s tím, že se A7 špatně ovládá. Vše, co potřebuji mám rychle po ruce a ovládání mi nijak neomezuje. Na druhou stanu fotit do JPEGu a neustále se hrabat v kreativních stylech atd, tak bych se z toho zbláznil :) Tlačítka nejsou dělaná pro dřevorubecké ruce, ale s bez problémů jsem si na ně zvykl.


Bajonet A7 je z plastu

Ano, to je další úlet. Jak je možné, že designéry tohoto poměrně drahého přístroje nenapadlo, že udělat bajonet (oblast foťáku na kterou je ten největší tlak) z plastu a přikrýt ho milimetrovým plíškem z hliníku, nebude to pravé ořechové. Nedá se to omluvit, prostě FAIL. Při používání velkých a těžkých objektivů je na plastový bajonet velký tlak a při držení sestavy samotným foťákem člověk cítí, že je to na hraně. Naštěstí je několik výrobců nabízející výměnný celokovový bajonet. Dá se sehnat od 500-2500kč na Ebay. Neslyšel jsem zatím stížnosti na čínské nejlevnější kusy, ale u této položky určitě nedoporučuju šetřit. Když už se rozhodnete koupit jeden z těch levnějších, tak pořádně prozkoumejte internet a ohlasy uživatelů, každé konkrétní značky. Stačí, aby se tloušťka bajonetu lišila o par mikrometrů a už to může dělat neplechu. Já jsem si koupil jeden z těch dražších – Fotodiox – a neměl jsem s ním žádný problém. S kovovým bajonetem jsem měl na foťáku nasazený třeba Canon FDn 300/4, který je poměrně dlouhý a váží přes kilo, a při držení pouze těla foťáku jsem z toho vůbec neměl špatný pocit. Výměna bajonetu je snadná operace. Odšroubují se 4 šroubky, orig. bajonet se vyjme, nasadí se nový kovový bajonet a šroubky se opatrně našroubují. Určitě při výměně nepokládejte foťák na záda a dávejte pozor na obnažený senzor. Už jsem slyšel, že někomu vypadla hlavička šroubováku přímo na senzor a to není zrovna nejšťastnější... Jediná věc, kterou je dobré míti na paměti při výměně bajonetu je, že první generace adaptérů nepočítala s kovovým bajonetem a jelikož ten plastový je o dost volnější, je problém tyto adaptéry používat na kovovém bajonetu. Nejdou na něj nasadit ani silou :) A když se to náhodou velmi pracně povede, tak pak nejdou sundat :) Většinou ale pomůže pilník na nehty a upilovaní barvy a trošky materiálu z vnitřní hrany bajonetu adaptéru. Řešení to ale není ideální, protože barva se pak dále může loupat a senzor od bajonetu není daleko...


Nabídka objektivů na A7 je příliš malá

Kdo argumentuje tímto směrem, ten nemá dostatečný přehled. Na A7 je vůbec největší nabídka objektivů na trhu. Díky absenci zrcátka, a tím pádem krátké sečné (registrové) vzdálenosti jde na A7ičky adaptovat prakticky cokoliv. Stovky a tisíce nejrůznějších objektivů na nejrůznější systémy. Zrcadlovkové objektivy, hledáčkové objektivy, středoformátové objektivy, některé kamerové objektivy...atd. Nejrůznější adaptéry jsou levné a snadno dostupné. Tuto snadnou kompatibilitu mezi různými systémy beru jako jednu z vůbec nejdůležitějších vlastností Sony A7. Je ale pravda, že když série A7 přišla na trh, tak nabídka nativních autofocusových objektivů nebyla velká. Byly k mání dvě pevná skla - FE Sonnar 35mm a FE Sonnar 55mm a několik zoomů. Od té doby se ale hodně změnilo a nabídka Zeiss/Sony objektivů se každým rokem rychle rozrůstá a kompletuje. Navíc Sony od začátku nabízí adaptér mezi E-mount bajonetem a jejich zrcadlovkovým A-mount bajonetem. Rychlost ostření je sice dost pomalá, ale pro určité žánry focení dostačující. Metabones vyrábí adaptéry Canon EF – Sony E-mount – kde několik prvních verzí adaptéru mělo podobné výsledky – příliš pomalé ostření. Jejich poslední verze adaptéru – Metabones IV – je ale někde jinde. Při použití tohoto adaptéru na Sony A7R2 (která má vylepšenou technologii ostření) je rychlost ostření Canon objektivů dost podobná rychlosti ostření na Canon tělech. A to je jen začátek :) Nedávno přišel na trh adaptér Sigma MC-11 umožňující plnohodnotné využití objektivů Sigma ART s bajonetem Canon na fotoaparátech Sony A7. Zatím jsem ho neměl v ruce, ale podle recenzí to vypadá, že u posledních modelů A7 funguje výborně se skly Sigma i Canon EF (u těch to ale vypadá, že když se používá kontinuální ostření, tak po vyfocení foťák na cca 30sec zatuhne – uvidíme, jestli bude tato „zvláštnost“ v budoucnu napravena – zatím s nákupem vyčkám ). Také je důležité zmínit, že u adaptéru Metabones IV i Sigma MC-11 je negativně poznamenána kresba u širokoúhlých objektivů v extrémních rozích snímku. Jestli je to kvůli nežádaným odrazům světla uvnitř adaptéru, netuším. Uvidíme, jak se v budoucnu tento problém vyřeší... 


Objektivy na A7 jsou příliš drahé

Pokud opět mluvíme o nativních Sony/Zeiss objektivech na FF E-mount, tak ano, jsou drahé. Na druhou stranu patří k tomu vůbec nejlepšímu, co na trhu v dané kategorii je. Když A7 přišly na trh s objektivem FE Sonnar 55mm F1.8, DxO mark okamžitě objektiv změřil a vyhodnotil jako vůbec nejlepší autofocusový objektiv, jaký byl kdy vyrobený. Rozjela se debata, jesti je to Zeiss objektiv nebo Sony objektiv. Zbytečná debata, je to jedno. Optické schema Zeiss, sklo od Schotta, antireflexní vrstvy Zeiss T, kontrola kvality Zeiss, v těle Sony s autofocusem a elektronikou Sony. Ať je to ale jakkoliv, pro mě je to nejúžasnější sklo v tomto ohnisku, jaké jsem měl kdy v ruce a dlouho (jestli vůbec) nebudu chtít jiné. Další sklo FE 90mm f2.8 macro, tentokrát čistě od Sony vytvořilo při měření v DxO mark nový světový rekord :) Pak je tady famózní řada Zeiss Batisů nebo Zeiss Loxií – kde co sklo, to naprostá pecka. Člověk se snadno rozmazlí podobnými skly a pak když se mu dostanou do ruky skla jiné značky, není to prostě ono. Jestli jsou pro někoho tato top skla drahá, nabízí Sony i celkem použitelná skla v nižších cenových relacích. Sony FE 28/2, FE 28-70/3.5-5.6 nebo FE 50/1.8. Nebo když peníze jsou opravdu problém, může si člověk pořídit nějaký starý objektiv s adaptérem v řádu stokorun a má o zábavu postaráno. Když to uzavřu – člověk dostane to, za co si zaplatí. 


Ostření je pomalé

Nefotím ultra rychlé akce, tak mi tento argument zas tolik nevadí. Ale musím uznat, že trochu pravdy na něm je. Když jsem dostal FE Sonnar 55mm poprvé do ruky, ostření mi přišlo dost pomalé, ale zase velice přesné. Přesnost ostření hodnotím hlavně při focení na plnou díru, u žádného foťáku jsem nikdy neměl problém při ostření na f4 a výše, kde hloubka ostrosti je celkem velká a není problém zaostřit přesně například na obličej nebo celou postavu). Na f1.4 nebo f1.8 je to ale jiné – obraz má mnohem větší hloubku a člověk si musí prostorově přesně vybrat, kam chce zaostřit, a to je disciplína, kde dochází k lámání chleba. U zrcadlovek je sice ostření skoro okamžité, hned problikne ostřící bod a když má někdo aktivováno, tak i dokonce pípne :) I když vše vypadá na první pohled skvěle, bohužel nikde není záruka, že je zaostřeno naprosto přesně – hlavně při focení na velké clony jako f1.4 apod. Když se ale FE Sonnar kousne, tak na 99% vím, že naprosto přesně. Pomáhá tomu i hybridní fázový/kontrastní ostřící systém, který A7 v sobě má. Chvilku mi trvalo, než jsem našel ideální nastavení ostření, ale potom se výsledky dost zlepšily. Určitě doporučuji používat co nejmenší oblast ostření (flexible spot S) a ostřit na kontrastní místa (což platí univerzálně :) ). Není problém fotit chodící/běžící osoby nebo fotit za chůze, ale pro fotografy pravidelně fotící rychlou akci bych tento model nedoporučil. Je také důležité zmínit, že od první generace A7 došlo k mnoha zlepšením a taková A7R mark II (se kterou zatím bohužel nemám zkušenost) je s ostřením o velký kus dál – doporučuju podívat se na YouTube na ukázková videa kontinuálního ostření nebo kontinuálního ostření na oko. A opět říkám - série A7 je s námi jen krátce a tohle je jen začátek :)


A7 má pomalou odezvu
Jestli je někdo zvyklý na nejvyšší modely od Canonu nebo Nikonu, tak A7 reaguje pomaleji. Třeba při zaostření a domáčknutí spouště je mikrovteřinová prodleva a focení není tak pocitově rychlé jako u zrcadlovek. Já jsem si na to rychle zvyknul, ale někomu to může vadit. Když je někdo zvyklý fotit rychlou akci, tak to asi pocítí nejvíce. Také po vyfocení snímku, když chci výsledek okamžitě zkontrolovat a případně hned zvětšit na 1:1 výřez, tak si musím vteřinku počkat. Fotím do RAWu v nejvyšší kvalitě, a fotky jsou datově samozřejmě větší. Tomuto nešvaru také pomůže hodně rychlá SD karta, ale mírná prodleva tam bude.


Příliš hlasitý zvuk závěrky

Ano zvuk závěrky je nadprůměrně hlasitý. Jako když sekáte mačetou do řetězu. Je to příjemný zvuk a mám ho rád kromě případů, kdy se člověk snaží fotit nenápadně. Při focení streetu, různých seminářů či konferencí se taková rána při každém zmáčknutí spouště vyloženě nehodí. Nebo při focení svatebního obřadu na sebe zvukem závěrky zbytečně a někdy i nevhodně upozorňuju. U A7s, A7s mark II a A7R mark II je už problém vyřešen přidanou možností „silent shutter“ – při jejíž aktivaci je snímání naprosto neslyšné. 


...a teď co mám na A7 rád :)


Velikost a váha

A7 je vůbec nejmenší a nejlehčí foťák celé série. Váží pouhých 474g, a i když je o trochu menší a tenčí než novější modely, nedrží se vůbec špatně. Člověk může v klidu chodit celý den po městě s tímto prckem na krku a ani si nevšimne, že na krku foťák má. Kolik skvělých příležitostí k focení člověk najde, když má foťák stále s sebou připravený ke střelbě a netrpí jeho váhou? To je na každém z nás. Mám rád můj Canon 6D, ale od doby co mi domů přišla A7 beru 6déčko jen na akce, jako druhý foťák. Všechny každodenní fotky, které produkuju jsou A7ičkou a nemám v plánu to měnit. Kdyby A7 nebyla full frame, tak by asi 6D mělo pevné místo v mém arzenálu. Ale A7 full frame je, tak není co řešit. Ono jet někam na výlet, vzít si FF foťák, 4 objektivy (18mm, 35mm, 55mm, 100mm), náhradní baterky, pár filtrů, malej statývek a vejít se váhou do 1.5kg je prostě příjemné a moc se mi to nechce měnit :)


Famózní senzor

Uživatelé zrcadlovek Nikon se už nějakou dobu těší ze senzorů Sony, tak pro ně to nebude tak velké překvapení. Když ale někdo jako já používá přes 10 let Canon, připadá si s A7ičkou jak Alenka v říši divu :) Dynamický rozsah 14.2EV oproti 12.1EV Canonu 6D je opravdu znát. S Canonem jsem pravidelně při náročnějších expozičních scénách skládal fotky z 3-5 různě exponovaných fotek, abych si rozšířil dynamický rozsah snímku (aby stíny byly prokresnené a světlá místa bez přepalů). Od doby, kdy jsem si pořídil A7 to už téměř nedělám – nebo vrátil bych se k tomu, pokud by fotografovaná scéna byla opravdu extrémně náročná na expozici. Ale v 99% případů to pro mé potřeby není zapotřebí. Z RAWů A7ičky se toho dá vydolovat opravdu spousta a celý proces úpravy fotek se o dost zrychluje, takže člověk nemusí sedět hodiny u počítače a může ušetřený čas využít k něčemu jinému – třeba jít fotit :) Při focení svateb nebo jiných zakázek tak vysoký dynamický rozsah také dodává více klidu, protože vím, co všechno dokážu dostat i z fotek, které se třeba ne úplně povedly. Pro představu, co vše se dá z fotky zachránit, doporučuji podívat se třeba na článek na webu www.verybiglobo.com (zde). V článku použitá A7r má dynamický rozsah senzoru EV 14.1, A7 má 14.2. Senzor je také samozřejmě FF (36x24), což je pro mě klíčové, jelikož fotím hodně portréty či různé detaily s velmi malou hloubkou ostrosti. Momentálně je ve světě bezzrcátek spousta příjemných aparátů ale s FF senzorem je zatím vyrábí jen SONY (nepočítám FF kompakt Leica Q – který neumožňuje měnit objektivy, nebo dálkoměrné M Leicy – ty bych neházel do jednoho pytle s bezzrcátkama, i když zrcátko nemaji :) ). Canon poslední dobou vyhrožuje, že začne vyrábět FF bezzrcátko, ale skutek zatím utek :) 


Výklopný display

Často jsem slyšel argument, že na profi technice nemá výklopný display co dělat – že jen zvyšuje možnost, že se něco dalšího může snadno rozbít. Pokud to neříká zrovna fotograf, který pravidelně fotí ve válečných zónách nebo v drsných podmínkách Antarktidy, tak je tento argument naprostá hloupost. Jsem ale rád, že se display vyklápí jen nahoru a lehce dolu. Žádné vyklápění do strany. Přes vyklopený display fotím hodně často. Mám rád perspektivu při focení z úrovně hrudníku, od pasu nebo úplně od země. Člověk je zaprvé nenápadnější když fotí lidi – je to něco úplně jiného, než když má před obličejem velký nebo i menší foťák. A pak ta perspektiva je jiná. Je to jako by člověk fotil Flexaretou nebo Rolleiflexem :) Při focení nad hlavou se dá vyklopený display nahoru mírně sklopit dolů a na nějaké komponování to bohatě stačí. Taky tak člověk nefotí každý den.  


Spoušť je v horní části foťáku

...a ne v přední části jako na zrcadlovkách. Dost lidí si na tento fakt stěžovalo, ale kdokoliv, kdo je zvyklý fotit s analogovýma zrcadlovkama nebo dálkoměrnýma foťákama bude cítit, že to je přesně to místo, kde má spoušť být. Navíc při focení s vyklopeným displayem od pasu se krásně spoušť mačká palcem pravé ruky. 


Elektronický OLED hledáček s rozlišením 2.4Mpix

Kontrastní, dostatečně detailní. Člověk vidí přesně co fotí, včetně korekcí expozice nebo nastavení vyvážení bílé. Po vyfocení se v hledáčku hned objeví vyfocená fotka a člověk může výsledek hned zkontrolovat, aniž by musel sundavat oko z hledáčku (ale taky se to dá vypnout :) ). Při focení v hodně temných podmínkách je vidět víc detailů než přes optický hledáček u zrcadlovek. Pro celoživotní uživatele zrcadlovek může být elektronický hledáček zvláštní a může jim snížit požitek z focení. Já si na něj hodně rychle zvyknul a využívám ho půl na půl s focením přes display do pasu. 


Snadnost manuálního ostření při používání starých manuálních objektivů

Fakt, že na A7ičku lze adaptovat téměř jakýkoliv objektiv je skvělé, ale že se s manuálními objektivy naprosto jednoduše a přesně ostří, tuto vlastnost ještě umocňuje. Je několik způsobů, jak ostřit manuálními objektivy. „Focus peaking“ je funkce, která na displayi nebo hledáčku zvolenou barvou zvýrazňuje místa na fotce, která jsou v hloubce ostrosti. Je to dobrá funkce, když se fotí něco akčnějšího. Ale sem tam se stane, že i když focus peaking indikoval, že místo bude zaostřené, tak na výsledné fotce na 100% zaostřené není. Jestli máte dobrý zrak, tak doporučuji nastavit v „picture style“ (neměnil jsem ho, tak mám Standard) Sharpness (ostrost) na hladinu +3. Tato funkce má jen vliv na zobrazování v hledáčku nebo na displayi nebo na vyfocené JPEGy – takže když fotíte v RAWu, je to úplně jedno. Výsledkem je, že ta přehnaně zvýšená ostrost nám v elektronickém hledáčku „rozvlní“ zaostřené části fotky, stejně jako kvalitní matnice v analogovém foťáku. Jakmile se zaostřená oblast vlní, člověk se na přesné zaostření může spolehnout. Další pomocná funkce, která se dá využívat u obou technik je zvětšení oblasti zaostření. Na tlačítku C1 – které je hned vedle spouště mám nastavenou tuto funkci. Když poprvé zmáčknu C1, ukáže se mi na fotce obdelník, kterým si najedu na oblast, kam budu ostřit, nebo ho nechám vždy na středu a budu rekomponovat. Při druhém zmáčknutí C1 se označená oblast zvětší 7x, při třetím zmáčknutí C1 se označená oblast zvětší 14x. Kdykoliv namáčknete mírně spoušť, obraz se vrátí do původní velikosti a může se fotit. I při 7x zvětšení zóny zaostření je vše tak dobře vidět, že se dá zaostřit manuálně velice rychle a velice přesně. 


Čistota senzoru

Když jsem poprvé viděl, jak je senzor blízko bajonetu a jak je obnažený, tak jsem se trochu bál. Ale za cca rok a půl používání jsem nemusel senzor nijak čistit. Stačí čas od času ofouknout balónkem. A to neustále měním objektivy ve všech možných podmínkách.  


Cena

Ano, pokaždé, když se něco nového objeví na trhu, tak to nepatří zrovna k tomu nejlevnějšímu. Dobré ale je, že Sony poměrně rychle vydává nové modely a je tím pádem na trhu dost nabídek z druhé ruky, poměrně nových kusů za velice dobrou cenu. Někdy se dá sehnat skvělá A7 v „jak novém“ stavu za lepší cenu než některé použité foťáky vyšší třídy s micro 4/3 senzorem (který je 4x menší než FF). Tím nechci říkat, že nabídka konkurence je špatná.  



Pro koho bych A7ičku doporučil

Pro krajináře
je to ideální volba - nízká hmotnost, vysoká kvalita obrazového výstupu, možnost používat naprosto geniální manuální objektivy s vysokým mikrokontrastem (kresbou jemných detailů - Carl Zeiss, Leica...) a velice přesně s nimi ostřit.

Pro portrétní fotografy
je to skvělá volba, pokud fotíte s dostupným nebo stálým světlem (upřímně blesk jsem na A7 za celou dobu nepoužil ani jednou, tak v tomto směru neporadím). Kvalitní FF senzor je skvělý pro práci s malou hloubkou ostrosti, díky snadnému adaptování nabízí možnost využívání těch nejúžasnějších portrétních objektivů jaké kdy spatřily světlo světa. Wi-Fi se může někomu hodit při práci v ateliéru, kdy se dá okamžitě ukazovat klientům na monitoru, co bylo nafoceno.

Pro svatební fotografy
– nedokážu si představit, že bych celou svatbu nafotil jen A7ičkou, jsem přiliš zvyklý na Canon. Na druhou stranu bych byl dost nerad, kdybych A7ičku s sebou na svatbě neměl. Perfektně se se zrcadlovkou doplňuje. Snižuje také celkovou váhu vybavení. Momentálně během svatebního dne fotím cca 50% Canonem (rychlejší akce, rychlé momentky) a 50% A7ičkou (portréty, skupinky, detaily, nenápadné „tajné“ momentky, focení při hodně slabém osvětlení, kdy ostřím manuálně – podíl A7ičky se ale stále zvyšuje).

Pro reportážní fotografy
– to asi záleží na tom, jak je kdo zvyklý fotit. Někdo je přesvědčen, že Canon 1Dx a tři dinosauří L-kové zoomy jsou ultimátní reportážní výbava...a proč ne. Já osobně bych ale raději sáhl po malém, lehkém, nenápadném setu a šetřil si záda na důchod :) Díky wi-fi můžete fotky rovnou střílet do tabletu nebo telefonu a okamžitě vkládat přes internet, kam je potřeba.

Při focení produktů je to skvělá volba – lze dosáhnout věrných výsledků, vysoký dynamický rozsah umožňuje velkou flexibilitu během post produkce. Výklopný display je velkou výhodou při focení z nestandardních úhlů. Wi-fi se může opět ve studiovém prostředí hodit. Nízká hmotnost je výhodou při focení ze stativu se stativovou tyčí v horizontální poloze.

Focení detailů
(přírody, zátiší atd.) – ideální volba. Díky výklopnému displayi lze fotit z nejrůznějších úhlů velmi pohodlně. Snadný způsob manuálního ostření s nejvyšší přesností (v případě, že má fotograf dobrý zrak :) ). Možnost využívání nejrůznějších historických manuálních objektivů k dosažení žádaného charakteru kresby. Na focení streetu je to výborná volba. Vysoká nenápadnost. Fotit lidi vzdálené 1m aniž by o tom věděli...přitom snadno a přesně...je prostě pecka. V takových situacích není špatné si při zmáčknutí spouště trošku odkašlat, aby vás neprozradil zvuk závěrky a nedostali jste přes ústa (párkrát jsem k tomu už měl blízko :) )



Víc mě toho momentálně nenapadá :) Jak jsem psal na začátku – A7 není foťák na všechno, ale zvládne toho zatraceně hodně. Další důležitý detail, který opět připomínám – je to první generace foťáků série A7 – dost se toho od té doby změnilo a vylepšilo (ale o tom někdy příště). Od té doby co s A7 fotím mě to všechno nějak víc a víc baví a mám z focení větší radost (ano, je to takový levný reklamní slogan, ale je to fakt :) ). Velmi vzácně se stane, že bych neměl A7ičku s sebou.

Zapadá A7 do Vašeho stylu focení? Jestli ano, tak se toho vůbec nebojte a skočte po ní. Nebudete litovat ;) 

                                                                                                                                   Honza Tichý


Další články:
SROVNÁNÍ: Portrétní skla 75-90mm "Liga výjimečných"
ČLÁNEK: Tajemství čísla "f"
ČLÁNEK: 15 statečných padesátek - část I.